
Sukta 5.7
Vasiṣṭha (traditional)
Gāyatrī/Anuṣṭubh uncertain (verse length suggests non-Triṣṭubh; requires metrical verification)
अस्मिन् सूक्ते मनुष्येषु बलिष्ठतमं वरणीयतमं च देवं अग्निं आह्वयति। यजमानाः स्वाम् इषं स्तोमं च सम्यक् संयोज्य यज्ञं यथाविधि प्रवर्तयन्त्विति प्रेर्यन्ते। अग्निः सर्वस्य प्रतिष्ठाता, माधुर्यस्य प्रसविता, विस्तीर्णस्य समृद्धेः दाता च इति स्तूयते; तेन दस्यवः पराजीयन्ते, सत्याः शक्तयः लभ्यन्ते च।
Mantra 1
सखायः सं वः सम्यञ्चमिषं स्तोमं चाग्नये । वर्षिष्ठाय क्षितीनामूर्जो नप्त्रे सहस्वते ॥
सखायः, वः सम्यञ्चम् इषं स्तोमं च अग्नये सं वः सम् आ भरत—वर्षिष्ठाय क्षितीनाम्, ऊर्जो नप्त्रे, सहस्वते।
Mantra 2
कुत्रा चिद्यस्य समृतौ रण्वा नरो नृषदने । अर्हन्तश्चिद्यमिन्धते संजनयन्ति जन्तवः ॥
कुत्र चित् सः—यस्य समृतौ नरो नृषदने रण्वाः भवन्ति? अर्हन्तश्चित् तम् इन्धते; जन्तवः तम् संजनयन्ति (प्रकाशाय जनयन्ति)।
Mantra 3
सं यदिषो वनामहे सं हव्या मानुषाणाम् । उत द्युम्नस्य शवस ऋतस्य रश्मिमा ददे ॥
यदा वयं संवर्धनप्रेरणाः (इधिषः) समवामहे, मानुषाणां हव्यांश्च सं समाहरामः, तदा स द्युम्नस्य शवसा ऋतस्य रश्मिमस्मासु दधाति।
Mantra 4
स स्मा कृणोति केतुमा नक्तं चिद्दूर आ सते । पावको यद्वनस्पतीन्प्र स्मा मिनात्यजरः ॥
स हि नक्तमपि केतुम्—प्रकाशचिह्नम्—आ कृणोति, स च दूरात् दृश्यते। पावकः अजरः यदा वनस्पतीन् प्र स्मा मिनाति, तदा निगूढं तेजः प्रकटयति।
Mantra 5
अव स्म यस्य वेषणे स्वेदं पथिषु जुह्वति । अभीमह स्वजेन्यं भूमा पृष्ठेव रुरुहुः ॥
यस्य वेषणे पथिषु स्वेदं जुह्वति, तस्यार्थं वयं देहगतमार्गेष्ववतरामः, स्वजेन्यं स्वयंजय्यं बलम् अभिमुखं यामः। भूमा च पृष्ठ इव भारं वहन्ती रुरोह, यात्रायै सम्यक् कल्पमाना।
Mantra 6
यं मर्त्यः पुरुस्पृहं विदद्विश्वस्य धायसे । प्र स्वादनं पितूनामस्ततातिं चिदायवे ॥
यं मर्त्यः पुरुस्पृहं विश्वस्य धायसं विदद्, स आयवे पितॄणां पितूनां स्वादनं प्र वर्धयति, गृहेऽपि च विस्तीर्णाम् अस्ततातिं ददाति।
Mantra 7
स हि ष्मा धन्वाक्षितं दाता न दात्या पशुः । हिरिश्मश्रुः शुचिदन्नृभुरनिभृष्टतविषिः ॥
स हि ष्मा धन्वाक्षितं ददाति; दाता इव दात्या पशून्—जीवशक्तीन्—वितरति। हिरिश्मश्रुः शुचिदन्नृभुः, अनिभृष्टतविषिः।
Mantra 8
शुचिः ष्म यस्मा अत्रिवत्प्र स्वधितीव रीयते । सुषूरसूत माता क्राणा यदानशे भगम् ॥
शुचिः ष्म स यस्मै—अत्रिवत्—स प्र स्वधितीव रीयते। तदा सुषूरसूत माता क्राणा यदा अनशे भगम्।
Mantra 9
आ यस्ते सर्पिरासुतेऽग्ने शमस्ति धायसे । ऐषु द्युम्नमुत श्रव आ चित्तं मर्त्येषु धाः ॥
यः ते सर्पिरासुतेऽग्ने, तस्य धायसे शमस्ति। एषु मर्त्येषु द्युम्नम् उत श्रवः चित्तं च धाः।
Mantra 10
इति चिन्मन्युमध्रिजस्त्वादातमा पशुं ददे । आदग्ने अपृणतोऽत्रिः सासह्याद्दस्यूनिषः सासह्यान्नॄन् ॥
इति चित् मन्युमध्रिजस् त्वादातम् आ पशुं ददे। आद् अग्ने अपृणतोऽत्रिः सासह्याद् दस्यूनिषः, सासह्यान् नॄन्।
A communal call: companions are urged to unite and direct their impulse and hymn toward Agni, the strongest and most potent among dwellers.
Agni is unfolded as universally desirable and as the establisher for all, bringing sweetness of sustenance and expansive well-being to the seeker who discovers and serves him.
Agni’s power turns even disorder and wrath toward offering; through him, the seer’s line overcomes dasyus and wins energizing impulses and true strengths.
The hymn settles in confidence that rightly kindled Agni grants increase, protection, and the victory of ordered life (ṛta) over obstruction.
ūrjo naptre
viśvasya dhāyase
sāsahyād dasyūn
It urges worshippers to unite their intention and praise for Agni, who establishes order, gives nourishment and abundance, and grants strength to overcome hostile forces.
Agni is portrayed as the divine priest and messenger who makes offerings effective, supports all beings, and turns human effort into protection, prosperity, and victory.
Some traditions and indices differ: Vasiṣṭha is commonly stated in some lineages, while other anukramaṇī traditions assign RV 5.7 to Atri/Ātreya; a critical metrical and anukramaṇī check is needed for a definitive attribution.
Answers come straight from the texts, with the shlokas they draw on. Ask in your own words.
A free sign-in with Google or Apple keeps your chat saved across web and the app.