Previous Verse
Next Verse

Skanda Purana — Prabhasa Khanda, Shloka 64

द्विनेत्रं द्विभुजं सौम्यं नीलालकविभूषितम् । रक्तपादांबुजतलं सुरक्तकरपल्लवम्

dvinetraṃ dvibhujaṃ saumyaṃ nīlālakavibhūṣitam | raktapādāṃbujatalaṃ suraktakarapallavam

พระนางปรากฏอย่างอ่อนโยน—มีสองเนตรสองกร ประดับด้วยปอยผมสีน้ำเงินเข้ม; ฝ่าพระบาทดุจดอกบัวแดงเรื่อ และพระหัตถ์อ่อนละมุนแดงงาม

द्विनेत्रम्two-eyed
द्विनेत्रम्:
Viśeṣaṇa
TypeAdjective
Rootद्वि-नेत्र (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया, एकवचनम्; विशेषणम्; द्विगु-समासः (संख्यापूर्वपद)
द्विभुजम्two-armed
द्विभुजम्:
Viśeṣaṇa
TypeAdjective
Rootद्वि-भुज (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया, एकवचनम्; विशेषणम्; द्विगु-समासः
सौम्यम्gentle, pleasing
सौम्यम्:
Viśeṣaṇa
TypeAdjective
Rootसौम्य (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया, एकवचनम्; विशेषणम्
नीलालकविभूषितम्adorned with dark-blue curls
नीलालकविभूषितम्:
Viśeṣaṇa
TypeAdjective
Rootनील-आलक-विभूषित (प्रातिपदिक); नील (adj) + आलक (noun ‘curl/lock’) + विभूषित (कृदन्त)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया, एकवचनम्; भूतकर्मणि कृदन्तः (क्त), ‘adorned’; समासः—तत्पुरुषः: ‘नीलैः आलकैः विभूषितम्’
रक्तपादाम्बुजतलम्with red lotus-like soles of the feet
रक्तपादाम्बुजतलम्:
Viśeṣaṇa
TypeAdjective
Rootरक्त-पाद-अम्बुज-तल (प्रातिपदिक); रक्त (adj) + पाद (noun) + अम्बुज (noun) + तल (noun)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया, एकवचनम्; विशेषणम्; समासः—तत्पुरुषः: ‘रक्तं पादाम्बुजस्य तलम्’ (having red soles like lotus-feet)
सुरक्तकरपल्लवम्with very red, tender hands
सुरक्तकरपल्लवम्:
Viśeṣaṇa
TypeAdjective
Rootसु-रक्त-कर-पल्लव (प्रातिपदिक); सु (उपसर्ग/अव्यय-पूर्वपद) + रक्त (adj) + कर (noun) + पल्लव (noun)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया, एकवचनम्; विशेषणम्; समासः—तत्पुरुषः: ‘सुरक्तौ करौ पल्लववत्’

Narrator (Purāṇic narrator in Prabhāsa Khaṇḍa context; traditionally Sūta/Lomaharṣaṇa)

Tirtha: Vastrāpatha-kṣetra

Type: kshetra

Listener: Naimiṣāraṇya ṛṣis (frame)

Scene: Close iconographic focus: Devī is gentle, two-eyed and two-armed, adorned with dark-blue curls; her lotus-feet soles are red; her tender hands are richly crimson—an intimate, worship-ready portrait.

D
Devī (Pārvatī)

FAQs

The Goddess’s beauty is not merely aesthetic; it signifies auspiciousness, gentleness, and accessibility to devotees.

Vastrāpatha-kṣetra in Prabhāsa, where Devī’s serene form is revealed to dispel fear.

None explicitly; the verse supports devotional visualization (dhyāna) through iconographic detail.