त्वत्सकाशं समानीतस्त्वया चैवमुदाहृतः । कथं वागनृता देव ह्यस्माकं भवता सह
tvatsakāśaṃ samānītastvayā caivamudāhṛtaḥ | kathaṃ vāganṛtā deva hyasmākaṃ bhavatā saha
เมื่อถูกนำมาเฝ้าพระองค์ และพระองค์ตรัสดังนี้แล้ว—ข้าแต่เทวะ วาจาใดเล่าจะเป็นเท็จได้ เมื่อพระองค์ตรัสแก่พวกข้าพเจ้าเอง
Sages (Munis), addressing Brahmā (Padmasaṃbhava)
Tirtha: प्रभासक्षेत्र
Type: kshetra
Listener: तीर्थ-महात्म्य-श्रोता (ऋषि/राजा-प्रश्नकर्ता-परम्परा)
Scene: देव-सन्निधौ वक्ता विनयेन प्रश्नं करोति—‘भवता सह कथं वागनृता?’; अग्रे देवः/ब्रह्मा, पार्श्वे ऋषयः, बालः समीपे।
Divine speech is upheld as unfailing; faith in the Lord’s word steadies the mind and aligns one with dharma.
The broader narrative belongs to the Prabhāsakṣetra-māhātmya, praising the sanctity and dharma of Prabhāsa-kṣetra.
No specific rite is prescribed in this verse; it emphasizes trust in the deity’s truthful declaration.