Brāhmaṇa-māhātmya: Tārkṣya’s instruction on tapas, satya, and svadharma
Chapter 182
(स चायं पुरुषव्यात्र काल: पुण्य उपागतः । तदस्मात् कारणात् पार्थ कार्य मम महत् कृतम् ।।) पुरुषसिंह! पार्थ! तुम्हारे शुभागमनसे ही यह पुण्यकाल प्राप्त हुआ है, इस कारण तुमने मेरा बहुत बड़ा कार्य सिद्ध कर दिया। वैशम्पायन उवाच (ततस्तस्मिन् मुहूर्ते तु विमानं कामगामि वै | अवपातेन महता तत्रावाप तदुत्तमम् ।।) इत्युक्त्वा55जगरं देहं मुक्त्वा स नहुषो नृपः । दिव्यं वपुः समास्थाय गतस्त्रिदिवमेव ह,वैशम्पायनजी कहते है--जनमेजय! तदनन्तर उसी मुहूर्तमें एक इच्छानुसार चलनेवाला उत्तम विमान बड़े जोरकी उड़ानके, साथ वहाँ आ पहुँचा। युधिष्ठिरसे पूर्वोक्त बातें कहकर राजा नहुषने अजगरका शरीर त्याग दिया और दिव्य शरीर धारण करके वे पुनः स्वर्गलोकको चले गये
vaiśampāyana uvāca | sa cāyaṃ puruṣavyāghra kālaḥ puṇya upāgataḥ | tadasmāt kāraṇāt pārtha kāryaṃ mama mahat kṛtam || tatastasmīn muhūrte tu vimānaṃ kāmagāmi vai | avapātena mahatā tatrāvāpa taduttamam || ityuktvā jagaraṃ dehaṃ muktvā sa nahuṣo nṛpaḥ | divyaṃ vapuḥ samāsthāya gatast tridivam eva ha ||
ไวศัมปายนะกล่าวว่า “โอ้พยัคฆ์ท่ามกลางมนุษย์ ปารถะ เพราะการมาถึงอันเป็นมงคลของเจ้านี่เอง กาลอันเป็นบุญจึงบังเกิดขึ้น; ด้วยเหตุนั้นเจ้าได้ทำกิจอันยิ่งใหญ่ให้แก่เราแล้ว” ครั้นแล้วในขณะนั้นเอง วิมานทิพย์อันประเสริฐซึ่งเคลื่อนไปได้ตามปรารถนา ก็โผลงมาด้วยแรงอันมหาศาล เมื่อกล่าวถ้อยคำเหล่านั้นแก่ยุธิษฐิระแล้ว พระเจ้านหุษะก็สลัดกายงู ทรงรับรูปทิพย์อันรุ่งเรือง และเสด็จกลับสู่สวรรค์ของเหล่าเทพอีกครั้ง
वैशम्पायन उवाच
A righteous person’s timely presence and conduct can become the decisive condition for another’s liberation from suffering: dharmic encounter, respectful speech, and compassion help restore one who has fallen under a curse to their rightful state.
After speaking to Yudhiṣṭhira, Nahuṣa declares that Yudhiṣṭhira’s auspicious arrival has fulfilled a great purpose. Immediately a wish-moving celestial vimāna descends; Nahuṣa abandons his serpent-form, assumes a divine body, and returns to heaven.