अन्धश्चलितशास्त्रो वा राजेति अशास्त्रचक्षुरन्धो यत्किंचनकारी दृढाभिनिवेशी परप्रणेयो वा राज्यमन्यायेनोपहन्ति चलितशास्त्रस्तु यत्र शास्त्राच्चलितमतिर्भवति शक्यानुनयो भवति इत्याचार्याः ॥ कZ_०८.२.०९ ॥
andhaś calitaśāstro vā rājeti aśāstracakṣur andho yatkiṃcanakārī dṛḍhābhiniveśī parapraṇeyo vā rājyam anyāyenopahanti calitaśāstras tu yatra śāstrāc calitamatiḥ bhavati śakyānunayo bhavati ity ācāryāḥ
บรรดาอาจารย์กล่าวว่า: ‘กษัตริย์ตาบอด หรือกษัตริย์ที่คลาดจากศาสตรา (śāstra)’ กษัตริย์ที่มืดบอดต่อศาสตรา—ทำตามอำเภอใจ, ดื้อดึงยึดติด, หรือถูกผู้อื่นชักนำ—ย่อมทำร้ายรัฐด้วยความอยุติธรรม แต่ผู้ที่เพียงหวั่นไหวจากศาสตรา คือเมื่อความเห็นของตนคลาดเคลื่อน ยังอาจชักจูงให้กลับมาได้.
The ‘blind to śāstra’ ruler is structurally dangerous—arbitrary, stubborn, or puppet-like—while the ‘waverer’ can still be corrected through counsel and persuasion.
Without institutional/legal norms as ‘eyes,’ executive decisions become unpredictable and unjust, inviting state harm.