Atma
दैवेन नीयते देहो यथा कालोपभुक्तिषु ।
लक्ष्यालक्ष्यगतिं त्यक्त्वा यस्तिष्ठेत्केवलात्मना॥
शिव एव स्वयं साक्षादयं ब्रह्मविदुत्तमः ।
जीवन्नेव सदा मुक्तः कृतार्थो ब्रह्मवित्तमः॥
दैवेन । नीयते । देहः । यथा । काल-उपभुक्तिषु ।
लक्ष्य-अलक्ष्य-गतिम् । त्यक्त्वा । यः । तिष्ठेत् । केवल-आत्मना ॥
शिवः । एव । स्वयम् । साक्षात् । अयम् । ब्रह्म-विद्-उत्तमः ।
जीवन् । एव । सदा । मुक्तः । कृत-अर्थः । ब्रह्म-वित्-तमः ॥
daivena nīyate deho yathā kālopabhuktiṣu |
lakṣyālakṣya-gatiṃ tyaktvā yas tiṣṭhet kevalātmanā ||
śiva eva svayaṃ sākṣād ayaṃ brahmaviduttamaḥ |
jīvanneva sadā muktaḥ kṛtārtho brahmavittamaḥ ||
காலத்தில் நிகழும் போக-அனுபவங்களுக்காக தேகம் தெய்வவசத்தால் இழுத்துச் செல்லப்படுகிறது. லட்ச்ய-அலட்ச்யம் நோக்கிய ஓட்டத்தைத் துறந்து, கேவல ஆத்மஸ்வரூபமாக நிலைப்பவன்—அவனே நேரடியாகத் தானே சிவன்; அவனே உத்தம பிரம்மவித். வாழ்ந்தபடியே அவன் எந்நாளும் முக்தன், க்ருதார்த்தன்—பரம பிரம்மவித்தமன்.
The body is carried along by destiny for enjoyments/experiences in time. He who, abandoning movement toward the aimed-at and the not-aimed-at, stands as the Self alone—he is verily Śiva himself, directly; the highest knower of Brahman. Even while living he is always liberated, fulfilled—the supreme knower of Brahman.