Atma
दैवेन नीयते देहो यथा कालोपभुक्तिषु ।
लक्ष्यालक्ष्यगतिं त्यक्त्वा यस्तिष्ठेत्केवलात्मना॥
शिव एव स्वयं साक्षादयं ब्रह्मविदुत्तमः ।
जीवन्नेव सदा मुक्तः कृतार्थो ब्रह्मवित्तमः॥
दैवेन । नीयते । देहः । यथा । काल-उपभुक्तिषु ।
लक्ष्य-अलक्ष्य-गतिम् । त्यक्त्वा । यः । तिष्ठेत् । केवल-आत्मना ॥
शिवः । एव । स्वयम् । साक्षात् । अयम् । ब्रह्म-विद्-उत्तमः ।
जीवन् । एव । सदा । मुक्तः । कृत-अर्थः । ब्रह्म-वित्-तमः ॥
daivena nīyate deho yathā kālopabhuktiṣu |
lakṣyālakṣya-gatiṃ tyaktvā yas tiṣṭhet kevalātmanā ||
śiva eva svayaṃ sākṣād ayaṃ brahmaviduttamaḥ |
jīvanneva sadā muktaḥ kṛtārtho brahmavittamaḥ ||
காலத்தில் அனுபவிக்க வேண்டிய அனுபவங்களுக்கேற்ப தேகம் தெய்வவசத்தால் நடத்தப்படுகிறது. இலக்கு-அல்லாத இலக்கு (லட்ச்ய-அலட்ச்ய) இரண்டின்பாலும் செல்லும் இயக்கத்தைத் துறந்து, கேவல ஆத்மாவாக நிலைப்பவன்—அவனே நேரடியாகத் தானே சிவன்; அவனே உத்தம பிரம்மவித். வாழ்ந்தபடியே அவன் எப்போதும் முக்தன், க்ருதார்த்தன்—பரம பிரம்மவித்தமன்.
The body is led by destiny (daiva), as in experiences that are to be undergone in time. Having abandoned movement toward the ‘aimed-at’ and the ‘not-aimed-at’ (the seen and unseen goals), he who stands by the Self alone—he is indeed Śiva himself, directly; this is the highest knower of Brahman. Living (still), he is ever liberated, fulfilled; the supreme knower of Brahman.