
Garbha-gamana-nivṛttiḥ (Viyoni-gati-niṣedhaḥ)
Ethical-Discourse (Dharma, Social Conduct, and Ecological-Ethical Orientation)
अस्मिन्नध्याये वराहः पृथिवीं (वसुन्धरां/माधवीं) उपदिशति—यैर्गुणैः कर्मभिश्च जनो ‘गर्भं न गच्छेत्’ इति, पुनर्जन्मचक्रात् निवर्त्य वराहलोकं प्राप्नुयात्। विनयः, बहुकर्मसु अपि अहङ्काराभावः, अन्तःशौचम्, कर्तव्याकर्तव्यविवेकः, शीतोष्णादिदुःखसहनम्, सत्यवचनम्, अनसूया, दाम्पत्यनिष्ठा, प्रियहितवाक्यं, ब्राह्मणातिथिसेवा च निर्दिश्यते। अहिंसा, सर्वभूतहितैषिता, धनदुःखयोः समता, क्रोधलोभमोहसंयमश्चोक्तः। मन्वङ्गिराःशुक्रगौतमसोमरुद्रादयः बहवो धर्मप्रमाणकर्तार इति स्मारयन्, स्वस्वनियतधर्मपालनं, पाषण्डनिन्दावर्जनं च—पृथिव्याः हिताय लोकव्यवस्थाधारणाय च—प्रतिपाद्यते।
Verse 1
अथ जन्माभावः ॥ श्रीवराह उवाच ॥ येन गर्भं न गच्छेत तच्छृणुष्व वसुन्धरे ॥ कथयिष्यामि ते ह्येवं सर्वधर्मविनिश्चयम् ॥
अथ जन्माभावः। श्रीवराह उवाच—येन पुनर्गर्भं न गच्छेत तच्छृणुष्व वसुन्धरे; कथयिष्यामि ते एवं सर्वधर्मविनिश्चयम्।
Verse 2
कृत्वापि विपुलं कर्म आत्मानं न प्रशंसति ॥ करोति बहुकर्माणि शुद्धेनैवान्तरात्मना ॥
विपुलं कर्म कृत्वापि आत्मानं न प्रशंसति; शुद्धेनैवान्तरात्मना बहुकर्माणि करोति।
Verse 3
कृत्वा तु मम कर्माणि समर्थोऽनुग्रहे रतः ॥ कार्याकार्ये विजानाति सर्वधर्मेषु निष्ठितः ॥
मम कर्माणि कृत्वा तु समर्थोऽनुग्रहे रतः; कार्याकार्ये विजानाति सर्वधर्मेषु निष्ठितः।
Verse 4
शीतोष्णवातवर्षादिक्षुत्पिपासासहश्च यः ॥ यो दरिद्रो निरालस्यः सत्यवागनसूयकः ॥
यः शीतोष्णवातवर्षादीन् तथा क्षुत्पिपासे च सहते; यो दरिद्रोऽपि निरालस्यः, सत्यवाक्, अनसूयकश्च—
Verse 5
स्वदारनिरतो नित्यं परदारविवर्जकः ॥ सत्यवादी विशुद्धात्मा नित्यं च भगवत्प्रियः ॥
स्वदारनिरतो नित्यं परदारविवर्जकः; सत्यवादी विशुद्धात्मा नित्यं च भगवत्प्रियः—
Verse 6
संविभाज्य विशेषज्ञो नित्यं ब्राह्मणवत्सलः ॥ प्रियभाषी द्विजानां च मम कर्मपरायणः ॥
संविभाज्य विशेषज्ञो नित्यं ब्राह्मणवत्सलः; प्रियभाषी द्विजानां च मम कर्मपरायणः—
Verse 7
कुयोनिं तु न गच्छेत मम लोकं स गच्छति ॥ अन्यच्च ते प्रवक्ष्यामि तच्छृणुष्व वसुन्धरे ॥
स कुयोनिं न गच्छेत, मम लोकं स गच्छति; अन्यच्च ते प्रवक्ष्यामि—तच्छृणुष्व वसुन्धरे—
Verse 8
यो वियोनिं न गच्छेत मम कर्मपरायणः ॥ जीवहिंसानिवृत्तस्तु सर्वभूतहितः शुचिः
यो वियोनिं न गच्छेत मम कर्मपरायणः; जीवहिंसानिवृत्तः सर्वभूतहितः शुचिः—
Verse 9
सर्वत्र समतायुक्तः समलोष्टाश्मकाञ्चनः ॥ बाल्ये स्थितोऽपि वयसि क्षान्तो दान्तः शुभे रतः
सर्वत्र समतायुक्तः, लोष्टाश्मकाञ्चनयोः समदर्शी; वयसि स्थितोऽपि बालवत् सरलः; क्षान्तो दान्तः शुभे रतः।
Verse 10
व्यलीकाद्विनिवृत्तो यस्तथ्येतिकृतनिश्चयः ॥ नित्यं च वृत्तिमान्कश्चित्परोक्षेऽपि न चाक्षिपेत्
व्यलीकात् विनिवृत्तो यः सत्ये दृढनिश्चयः; नित्यं सद्वृत्तिमान् सन् परोक्षेऽपि न कञ्चनाक्षिपेत्।
Verse 11
ऋतुकालेऽपि गच्छेद्यः अपत्यार्थे स्वकां स्त्रियम् ॥ ईदृशास्तु नरा भद्रे मम कर्मपरायणाः
ऋतुकालेऽपि यः स्वकां स्त्रियम् अपत्यार्थं गच्छेत्; ईदृशा नरा भद्रे मम कर्मपरायणाः।
Verse 12
ते वियोनिं न गच्छन्ति मम गच्छन्ति सुन्दरी ॥ पुनरन्यत्प्रवक्ष्यामि तच्छृणुष्व वसुन्धरे
ते वियोनिं न गच्छन्ति मम गच्छन्ति सुन्दरी; पुनरन्यत् प्रवक्ष्यामि तच्छृणुष्व वसुन्धरे।
Verse 13
पुरुषाणां प्रसन्नानां यश्च धर्मः सनातनः ॥ मनुनाप्यन्यथा दृष्टो ह्यन्यथाङ्गिरसेन च
प्रसन्नपुरुषाणां यः सनातनो धर्मः; स मनुना अन्यथा दृष्टो ह्यन्यथाङ्गिरसेन च।
Verse 14
शुक्रेण चान्यथा दृष्टो गौतमेनापि चान्यथा ॥ सोमेन चान्यथा दृष्टो रुद्रेणाप्यन्यथा पुनः
शुक्रेण चान्यथा दृष्टो गौतमेनापि चान्यथा । सोमेन चान्यथा दृष्टो रुद्रेणाप्यन्यथा पुनः ॥
Verse 15
अग्निना वायुनाचैव दृष्टो धर्मोऽन्यथा धरे ॥ यमेन चान्यथा दृष्ट इन्द्रेण वरुणेन च
अग्निना वायुनाचैव दृष्टो धर्मोऽन्यथा धरे । यमेन चान्यथा दृष्ट इन्द्रेण वरुणेन च ॥
Verse 16
कुबेरॆणान्यथा दृष्टः शाण्डिल्येनापि चान्यथा ॥ पुलस्त्येनान्यथा दृष्ट आदित्येनापि चान्यथा
कुबेरॆणान्यथा दृष्टः शाण्डिल्येनापि चान्यथा । पुलस्त्येनान्यथा दृष्ट आदित्येनापि चान्यथा ॥
Verse 17
पितृभिश्चान्यथा दृष्टो ह्यन्यथापि स्वयम्भुवा ॥ आत्मनात्मनि धर्मेण ये नरा निश्चितव्रताः
पितृभिश्चान्यथा दृष्टो ह्यन्यथापि स्वयम्भुवा । आत्मनात्मनि धर्मेण ये नरा निश्चितव्रताः ॥
Verse 18
न निन्देद्धर्मकार्याणि आत्मधर्मपथे स्थितः ॥ एभिर्गुणैः समायुक्तो मम कर्माणि कारयेत् ॥
न निन्देद्धर्मकार्याणि आत्मधर्मपथे स्थितः । एभिर्गुणैः समायुक्तो मम कर्माणि कारयेत् ॥
Verse 19
वियोनिं स न गच्छेत मम लोकाय गच्छति ॥ पुनरन्यत्तु वक्ष्यामि तच्छृणुष्वेह माधवि ॥
स अधमयोनिं न गच्छति; मम लोकमेव गच्छति। पुनरपि किञ्चिद् वक्ष्यामि—इह शृणु, हे माधवि॥
Verse 20
तरन्ति पुरुषा येन गर्भसंसारसागरम् ॥ जितेन्द्रिया जितक्रोधा लोभमोहविवर्जिताः ॥
एतेन ये पुरुषाः गर्भसंसारसागरं तरन्ति। ते जितेन्द्रियाः जितक्रोधाः लोभमोहविवर्जिताः॥
Verse 21
आत्मोपकारका नित्यं देवातिथिगुरुप्रियाः ॥ हिंसादीनि न कुर्वन्ति मधुमांसविवर्जकाः ॥
आत्मोपकारकाः नित्यं देवातिथिगुरुप्रियाः। हिंसादीनि न कुर्वन्ति मधुमांसविवर्जकाः॥
Verse 22
मनसा ब्राह्मणीं चैव यो गच्छेन्न कदाचन ॥ विप्राय कपिलां दद्याद्वृद्धवं सान्त्वेन पालयेत् ॥
यो मनसा अपि ब्राह्मणीं न कदाचन गच्छेत्। स विप्राय कपिलां दद्यात्, वृद्धवर्गं सान्त्वेन पालयेत्॥
Verse 23
सर्वेषां चैव पुत्राणां न विशेषं करोति यः ॥ संक्रुद्धं ब्राह्मणं दृष्ट्वा यस्तु तत्र प्रसादयेत् ॥
यः सर्वेषां पुत्राणां न विशेषं करोति। यश्च संक्रुद्धं ब्राह्मणं दृष्ट्वा तत्रैव प्रसादयेत्॥
Verse 24
यः स्पृशेत्कपिलां भक्त्या कुमारिं न च दूषयेत् ॥ अग्निं न च क्रमेत्पद्भ्यां न च पुत्रेण भाषयेत् ॥
यः भक्त्या कपिलां स्पृशेत्, कुमारिं न च दूषयेत्; अग्निं पादाभ्यां न क्रमेत्, पुत्रं मध्यस्थं कृत्वा न भाषयेत्।
Verse 25
जलेन मेहेद्यस्तु गुरुभक्तो न जल्पकः ॥ एवं धर्मेण संयुक्तो यो नु मां प्रतिपद्यते ॥
यस्तु जलेन मेहेत्, स गुरुभक्तो न जल्पकः; एवं धर्मेण संयुक्तो यो मां प्रतिपद्यते।
Verse 26
स च गर्भं न गच्छेत मम लोकं स गच्छति ॥
स पुनर्गर्भं न गच्छेत्; स मम लोकं गच्छति।
Verse 27
शङ्खेन चान्यथा दृष्टो लिखितेनापि चान्यथा ॥ कश्यपेनान्यथा दृष्टो धर्मेणाप्यन्यथा धरे ॥
शङ्खेनान्यथा दृष्टः, लिखितेनाप्यन्यथा; कश्यपेनान्यथा दृष्टो, धर्मेणाप्यन्यथा धरे।
Verse 28
नित्यं नैव विजानाति परेणापकृतं क्वचित् ॥ कर्त्तव्यं संस्मरेत्सर्वं मम सत्यं च जल्पति
नित्यं परेण कृतमपकृतं न विजानाति; कर्तव्यं सर्वं संस्मरेत्, मम सत्यं च जल्पति।
Verse 29
स्वकं पालयते धर्मं स्वमतेनैव भाषितम् ॥ परवादं न कुर्वीत सर्वधर्मेषु निश्चितम्
स्वकं धर्मं स्वमतेनैवोक्तं पालयेत्। परवादं न कुर्यात्—एष सर्वधर्मेषु निश्चितो नियमः॥
Pṛthivī (Vasundharā/Mādhavī) receives Varāha’s didactic instruction on the marks of a person who ‘does not go to the womb again’ (garbhaṃ na gacchet), i.e., who avoids garbha-saṃsāra and degraded rebirth (kuyoni/viyoni) through dhārmic character and self-restraint.
Varāha enumerates a composite ethical profile: humility even after great work; inner purity; discernment of what should/should not be done; endurance of heat/cold/wind/rain without resentment; truthfulness; non-envy; fidelity and ṛtu-kāla propriety in marital life; gentle/courteous speech; honoring brāhmaṇas, guests, teachers; ahiṃsā and sarva-bhūta-hita; equanimity toward wealth and hardship; and restraint of anger, greed, and delusion.
The teaching culminates in a dharma-pluralism argument: many authorities (Manu, Aṅgiras, Śukra, Gautama, Soma, Rudra, etc.) articulate dharma in differing formulations; therefore one should remain steady in one’s established svadharma while avoiding sectarian disparagement—presented as necessary for social order and for Pṛthivī’s stability and well-being.
No explicit phalaśruti is provided in the excerpt; the implied fruit is non-return to the womb (avoidance of garbha-saṃsāra), avoidance of degraded births, and attainment of Varāha’s realm through sustained ethical discipline.
No explicit historical sites, tīrthas, river systems, or ecological regions are named in the provided manuscript excerpt; the setting is a doctrinal dialogue between Varāha and Pṛthivī framed as universal ethical instruction for terrestrial order.
The text presents a composite ethic—humility, truthfulness, nonviolence, equanimity, restraint of anger/greed/delusion, fidelity, and service-oriented social conduct (toward guests, teachers, and brāhmaṇas)—as the pathway by which a person is described as not returning to garbha-saṃsāra and as attaining Varāha’s realm. It also emphasizes avoiding disparagement of other dharma-positions while remaining steady in one’s established dharma.
The chapter explicitly mentions ṛtu-kāla, stating that one should approach one’s own wife for procreation (apatyārtha) during the appropriate season/time. No tithi, nakṣatra, or lunar calendrical markers are specified in the provided passage.
Environmental balance is framed indirectly through Pṛthivī as interlocutor and through norms that reduce harm and stabilize communal life: ahiṃsā, sarva-bhūta-hita (welfare of all beings), endurance without resentment amid heat/cold/wind/rain, and non-disparagement across dharma-views. These are presented as virtues that sustain social-ecological order on Earth (Pṛthivī) by minimizing conflict and injury to living beings.
The text lists multiple dharma-authorities and cosmic-administrative figures as having articulated dharma differently: Manu, Aṅgiras, Śukra, Gautama, Soma, Rudra, Śaṅkha, Likhita, Kaśyapa, Agni, Vāyu, Yama, Indra, Varuṇa, Kubera, Śāṇḍilya, Pulastya, Āditya, the Pitṛs, and Svayambhū. This functions as an argument for dharma plurality and for refraining from condemning others’ dharma-practices.
Answers come straight from the texts, with the shlokas they draw on. Ask in your own words.
A free sign-in with Google or Apple keeps your chat saved across web and the app.
Read Varaha Purana in the Vedapath app
Scan the QR code to open this directly in the app, with word-by-word meanings, Sanskrit recitation where available, and more.