Avadhuta
अथ ह सांकृतिः भगवन्तम् अवधूतं दत्तात्रेयं परिसमेत्य पप्रच्छ—भगवन्, कोऽवधूतस्य? का स्थितिः? किं लक्ष्म? किं संसरणम्? इति। तं होवाच भगवो दत्तात्रेयः परमकारुणिकः॥१॥
अथ । ह । सांकृतिः । भगवन्तम् । अवधूतम् । दत्तात्रेयम् । परिसमेत्य । पप्रच्छ । भगवन् । कः । अवधूतस्य । का । स्थितिः । किम् । लक्ष्म । किम् । संसरणम् । इति । तम् । ह । उवाच । भगवः । दत्तात्रेयः । परम-कारुणिकः ॥१॥
atha ha sāṅkṛtiḥ bhagavantam avadhūtaṃ dattātreyaṃ parisametya papraccha—bhagavan, ko ’vadhūtasya? kā sthitiḥ? kiṃ lakṣma? kiṃ saṃsaraṇam? iti. taṃ hovāca bhagavo dattātreyaḥ paramakāruṇikaḥ. ||1||
अथ ह सांकृतिः भगवन्तम् अवधूतं दत्तात्रेयं समुपेत्य पप्रच्छ—“भगवन्, कः खल्ववधूतः? का तस्य स्थितिः? किं तस्य लक्षणम्? किं च तस्य संसरणं वा आचारः?” इति। तं प्रत्युवाच भगवो दत्तात्रेयः परमकारुणिकः॥१॥
Now, indeed, Sāṅkṛti, having approached the Blessed one—Dattātreya, the Avadhūta—asked: “O Lord, who is (called) an Avadhūta? What is his state? What is his distinguishing mark? What is his mode of conduct/wandering?” To him the Blessed Dattātreya, supremely compassionate, replied.