Adhyaya 17: लिङ्गोद्भव—ब्रह्मविष्ण्वहङ्कार-शमनं, ओंकार-प्रादुर्भावः, मन्त्र-तत्त्वं च
सत्वरं सर्वयत्नेन तस्यान्तं ज्ञातुमिच्छया श्रान्तो ह्यदृष्ट्वा तस्यान्तम् अहङ्कारादधोगतः
satvaraṃ sarvayatnena tasyāntaṃ jñātumicchayā śrānto hyadṛṣṭvā tasyāntam ahaṅkārādadhogataḥ
Apressando-se com todo o esforço, desejoso de conhecer o seu limite, ele se exauriu; e, não vendo esse limite, caiu para baixo — rebaixado pelo próprio egoísmo.
Sūta (narrating the Brahmā–Viṣṇu encounter with the infinite Liṅga)