Adhyaya 17: लिङ्गोद्भव—ब्रह्मविष्ण्वहङ्कार-शमनं, ओंकार-प्रादुर्भावः, मन्त्र-तत्त्वं च
नापश्यदल्पमप्यस्य मूलं लिङ्गस्य सूकरः तावत्कालं गतो ह्यूर्ध्वम् अहमप्यरिसूदनः
nāpaśyadalpamapyasya mūlaṃ liṅgasya sūkaraḥ tāvatkālaṃ gato hyūrdhvam ahamapyarisūdanaḥ
O Javali (Viṣṇu) não percebeu sequer o menor vestígio da raiz do Liṅga. Nesse mesmo intervalo, eu também—ó destruidor de inimigos—subi para o alto (buscando o seu cume).
Brahmā (within Sūta’s narration to the sages of Naimiṣāraṇya)