Previous Verse
Next Verse

Shloka 5

Varaha-Pradurbhava Context: Prahlada’s Bhakti, Narasimha’s Ugra-Form, and Shiva’s Sharabha Intervention

सो ऽपि विष्णोस्तथाभूतं दृष्ट्वा पुत्रं समाहितम् नमो नारायणायेति गोविन्देति मुहुर्मुहुः

so 'pi viṣṇostathābhūtaṃ dṛṣṭvā putraṃ samāhitam namo nārāyaṇāyeti govindeti muhurmuhuḥ

ਵਿਸ਼ਨੂ ਦੇ ਉਸ ਪੁੱਤਰ ਨੂੰ ਇਸ ਤਰ੍ਹਾਂ ਸਮਾਹਿਤ ਵੇਖ ਕੇ ਉਸ ਨੇ ਮੁੜ ਮੁੜ ਕਿਹਾ—“ਨਮੋ ਨਾਰਾਇਣਾਯ” ਅਤੇ “ਗੋਵਿੰਦ”। ਇਹੀ ਸੱਚੀ ਭਗਤੀ ਦੀ ਨਿਸ਼ਾਨੀ ਹੈ; ਜਦੋਂ ਜੀਵ (ਪਸ਼ੂ) ਠਹਿਰ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਤਾਂ ਸਿਫ਼ਤ ਆਪਣੇ ਆਪ ਅੰਤਰਯਾਮੀ ਪਤੀ ਵੱਲ ਵਹਿੰਦੀ ਹੈ।

सोऽपिhe also
सोऽपि:
विष्णोःof Viṣṇu
विष्णोः:
तथाभूतम्in that state/thus transformed
तथाभूतम्:
दृष्ट्वाhaving seen
दृष्ट्वा:
पुत्रम्the son
पुत्रम्:
समाहितम्composed, concentrated, inwardly collected
समाहितम्:
नमःhomage
नमः:
नारायणायto Nārāyaṇa
नारायणाय:
इतिthus
इति:
गोविन्द इति(saying) “Govinda”
गोविन्द इति:
मुहुः मुहुःagain and again, repeatedly
मुहुः मुहुः:

Suta Goswami (narrating the Purana; internal scene description)