Varaha-Pradurbhava Context: Prahlada’s Bhakti, Narasimha’s Ugra-Form, and Shiva’s Sharabha Intervention
सो ऽपि विष्णोस्तथाभूतं दृष्ट्वा पुत्रं समाहितम् नमो नारायणायेति गोविन्देति मुहुर्मुहुः
so 'pi viṣṇostathābhūtaṃ dṛṣṭvā putraṃ samāhitam namo nārāyaṇāyeti govindeti muhurmuhuḥ
ਵਿਸ਼ਨੂ ਦੇ ਉਸ ਪੁੱਤਰ ਨੂੰ ਇਸ ਤਰ੍ਹਾਂ ਸਮਾਹਿਤ ਵੇਖ ਕੇ ਉਸ ਨੇ ਮੁੜ ਮੁੜ ਕਿਹਾ—“ਨਮੋ ਨਾਰਾਇਣਾਯ” ਅਤੇ “ਗੋਵਿੰਦ”। ਇਹੀ ਸੱਚੀ ਭਗਤੀ ਦੀ ਨਿਸ਼ਾਨੀ ਹੈ; ਜਦੋਂ ਜੀਵ (ਪਸ਼ੂ) ਠਹਿਰ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਤਾਂ ਸਿਫ਼ਤ ਆਪਣੇ ਆਪ ਅੰਤਰਯਾਮੀ ਪਤੀ ਵੱਲ ਵਹਿੰਦੀ ਹੈ।
Suta Goswami (narrating the Purana; internal scene description)