सरस्वत्युवाच । कस्मात्त्वं खिद्यसे विप्र विरक्त इव भाससे । कस्मान्न हृष्यसि हृदा कस्मादत्र त्वमागतः । वद शीघ्रं महाभाग तवांतिके वसाम्यहम्
sarasvatyuvāca | kasmāttvaṃ khidyase vipra virakta iva bhāsase | kasmānna hṛṣyasi hṛdā kasmādatra tvamāgataḥ | vada śīghraṃ mahābhāga tavāṃtike vasāmyaham
सरस्वती म्हणाल्या: 'हे विप्र! तू का दुःखी आहेस? तू विरक्त असल्यासारखा का भासतोस? तुझे हृदय प्रसन्न का नाही? तू येथे का आला आहेस? हे महाभाग! लवकर सांग, मी तुझ्या जवळच राहते.'
Sarasvatī
Tirtha: अर्बुद-गिरि-देवी-सान्निध्य-स्थल (कथानुसार)
Type: kshetra
Listener: पिण्डोदक (ब्राह्मण)
Scene: सरस्वती संवाद-मुद्रा में, मुख पर सौम्य जिज्ञासा; हाथ में वीणा/पुस्तक; साधक सामने; दृश्य में निकटता और संरक्षण का भाव।
The divine not only grants boons but first diagnoses the inner condition—sorrow, detachment, and the motive for coming to a sacred place.
The setting is the Arbuda sacred region; Sarasvatī indicates her abiding presence there, preparing for the tīrtha’s praise.
No explicit rite here; it is a dialogic prelude to the boon and later tīrtha-snāna instructions.