Previous Verse
Next Verse

Shloka 49

Adhyaya 17: लिङ्गोद्भव—ब्रह्मविष्ण्वहङ्कार-शमनं, ओंकार-प्रादुर्भावः, मन्त्र-तत्त्वं च

तदा समभवत्तत्र नादो वै शब्दलक्षणः ओमोमिति सुरश्रेष्ठाः सुव्यक्तः प्लुतलक्षणः

tadā samabhavattatra nādo vai śabdalakṣaṇaḥ omomiti suraśreṣṭhāḥ suvyaktaḥ plutalakṣaṇaḥ

そのとき、その場において、シャブダを本性とする原初のナーダ(音)が起こった。天の中の最勝者たちは、それを「オーム、オーム」と長く響きわたる明瞭な発声として聞き取り、至上のパティ(シヴァ)を指し示す種子音であると悟った。

तदाthen
तदा:
समभवत्arose/came into being
समभवत्:
तत्रthere/in that place
तत्र:
नादःprimordial resonance (nāda)
नादः:
वैindeed
वै:
शब्द-लक्षणःhaving the characteristic/nature of sound (śabda)
शब्द-लक्षणः:
ओम् ओम् इतिas “Oṁ, Oṁ”
ओम् ओम् इति:
सुर-श्रेष्ठाःthe best of the gods/Devas
सुर-श्रेष्ठाः:
सु-व्यक्तःclearly manifest, distinctly perceived
सु-व्यक्तः:
प्लुत-लक्षणःmarked by prolation/elongated intonation (pluta)
प्लुत-लक्षणः:

Suta Goswami (narrating the Linga’s manifestation to the sages of Naimisharanya)