Sukta 9.62
आदीमश्वं न हेतारोऽशूशुभन्नमृताय । मध्वो रसं सधमादे ॥
आदी॒मश्वं॒ न हेता॒रोऽशू॑शुभन्न॒मृता॑य । मध्वो॒ रसं॑ सध॒मादे॑ ॥
ād īm áśvaṃ ná hetā́ro ’śūśubhan amṛ́tāya | mádhvo rásaṃ sadhamā́de ||
Then, like drivers urging a horse, they impelled him to the immortal; the honeyed essence, the rasa of sweetness, for the common delight of the gods within us.
आत् । ई॒म् । अश्व॑म् । न । हेता॑रः । अशू॑शुभन् । अ॒मृता॑य । मध्वः॑ । रस॑म् । स॒ध॒ऽमादे॑ ॥आत् । ईम् । अश्वम् । न । हेतारः । अशूशुभन् । अमृताय । मध्वः । रसम् । सधमादे ॥āt | īm | aśvam | na | hetāraḥ | aśūśubhan | amṛtāya | madhvaḥ | rasam | sadha-māde