Sukta 8.46
उचथ्ये वपुषि यः स्वराळुत वायो घृतस्नाः । अश्वेषितं रजेषितं शुनेषितं प्राज्म तदिदं नु तत् ॥
उ॒च॒थ्ये॒३॒॑ वपु॑षि॒ यः स्व॒राळु॒त वा॑यो घृत॒स्नाः । अश्वे॑षितं॒ रजे॑षितं॒ शुने॑षितं॒ प्राज्म॒ तदि॒दं नु तत् ॥
ucathyé vápūṣi yáḥ sva-rā́ḷ utá vāyo ghṛta-snā́ḥ | aśv-éṣitaṃ rájaḥ-éṣitaṃ śúnāiṣitaṃ prá ajma tád idáṃ nú tát ||
In the uttered hymn, he who is self-ruling in form—and you too, O Vāyu, bathed in ghee-like brightness—driven by the horse-force, driven by the wide spaces, driven by the hound-instinct: forward is the course; this indeed is That, now, here.
उ॒च॒थ्ये॑ । वपु॑षि । यः । स्व॒ऽराट् । उ॒त । वा॒यो॒ इति॑ । घृ॒त॒ऽस्नाः । अश्व॑ऽइषितम् । रजः॑ऽइषितम् । शुना॑ऽइषितम् । प्र । अज्म॑ । तत् । इ॒दम् । नु । तत् ॥उचथ्ये । वपुषि । यः । स्वराट् । उत । वायो इति । घृतस्नाः । अश्वइषितम् । रजःइषितम् । शुनाइषितम् । प्र । अज्म । तत् । इदम् । नु । तत् ॥ucathye | vapuṣi | yaḥ | sva-rāṭ | uta | vāyo | iti | ghṛta-snāḥ | aśva-iṣitam | rajaḥ-iṣitam | śunāiṣitam | pra | ajma | tat | idam | nu | tat