Sukta 1.105
असौ यः पन्था आदित्यो दिवि प्रवाच्यं कृतः । न स देवा अतिक्रमे तं मर्तासो न पश्यथ वित्तं मे अस्य रोदसी ॥
अ॒सौ यः पन्था॑ आदि॒त्यो दि॒वि प्र॒वाच्यं॑ कृ॒तः । न स दे॑वा अति॒क्रमे॒ तं म॑र्तासो॒ न प॑श्यथ वि॒त्तं मे॑ अ॒स्य रो॑दसी ॥
asáu yáḥ pánthā ādityó diví prá-vācyam kṛtáḥ | ná sá devā́ ati-kráme táṁ martāso ná paśyatha vittáṁ me asyá rodasī ||
That is the path in heaven, made proclaimable by the Āditya; even the gods do not overstep it. Yet mortals do not see it. Let Heaven-and-Earth confirm in me this discovery of the true way.
अ॒सौ । यः । पन्थाः॑ । आ॒दि॒त्यः । दि॒वि । प्र॒ऽवाच्य॑म् । कृ॒तः । न । सः । दे॒वाः॒ । अ॒ति॒ऽक्रमे॑ । तम् । म॒र्ता॒सः॒ । न । प॒श्य॒थ॒ । वि॒त्तम् । मे॒ । अ॒स्य । रो॒द॒सी॒ इति॑ ॥असौ । यः । पन्थाः । आदित्यः । दिवि । प्रवाच्यम् । कृतः । न । सः । देवाः । अतिक्रमे । तम् । मर्तासः । न । पश्यथ । वित्तम् । मे । अस्य । रोदसी इति ॥asau | yaḥ | panthāḥ | ādityaḥ | divi | pra-vācyam | kṛtaḥ | na | saḥ | devāḥ | ati-krame | tam | martāsaḥ | na | paśyatha | vittam | me | asya | rodasī iti