Previous Verse
Next Verse

Shloka 19

नरकासुरवधः, अदीतिकुण्डल-प्रत्यर्पणम्, तथा भारावतरण-लीला

हत्वा मुरुं हयग्रीवं तथा पञ्चजनं द्विज प्राग्ज्योतिषपुरं धीमांस् त्वरावान् समुपाद्रवत्

hatvā muruṃ hayagrīvaṃ tathā pañcajanaṃ dvija prāgjyotiṣapuraṃ dhīmāṃs tvarāvān samupādravat

婆罗门啊!诛杀穆鲁、海耶格利瓦与潘恰贾那之后,睿智的主迅疾前行,直趋普拉格乔提沙之城。

हत्वाhaving slain
हत्वा:
Purvakala-kriya (Prior action/पूर्वकालक्रिया)
TypeVerb
Rootहन् (धातु)
Formक्त्वान्त-अव्यय (absolutive/gerund), ‘हन्’ धातोः
मुरुम्Muru
मुरुम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootमुरु (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन
हयग्रीवम्Hayagriva
हयग्रीवम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootहय-ग्रीव (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन; तत्पुरुष-समास (हयस्य ग्रीवा यस्य) नामरूपेण
तथाalso
तथा:
Sambandha (Connector/सम्बन्ध)
TypeIndeclinable
Rootतथा (अव्यय)
Formअव्यय; समुच्चय/अनुक्रमवाचक (also/likewise)
पञ्चजनम्Pañcajana (name)
पञ्चजनम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootपञ्च-जन (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन; तत्पुरुष-समास (पञ्चानां जनानां/पञ्चजन-नाम)
द्विजO twice-born (brahmin)
द्विज:
Sambodhana (Address/सम्बोधन)
TypeNoun
Rootद्विज (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, सम्बोधन-विभक्ति, एकवचन
प्राग्ज्योतिषपुरम्the city Prāgjyotiṣa
प्राग्ज्योतिषपुरम्:
Karma (Goal/Object/कर्म)
TypeNoun
Rootप्राक्-ज्योतिष-पुर (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन; तत्पुरुष-समास (प्राग्ज्योतिषं नाम पुरम्)
धीमान्wise/valiant
धीमान्:
Visheshana (Qualifier/विशेषण)
TypeAdjective
Rootधीमत् (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, एकवचन; ‘समुपाद्रवत्’ इत्यस्य कर्तुः विशेषणम्
त्वरावान्swift/hasty
त्वरावान्:
Visheshana (Qualifier/विशेषण)
TypeAdjective
Rootत्वरावत् (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, एकवचन; कर्तृ-विशेषणम् (possessed of haste)
समुपाद्रवत्rushed/advanced
समुपाद्रवत्:
Kriya (Action/क्रिया)
TypeVerb
Rootद्रु (धातु)
Formलङ्-लकार (अनद्यतनभूत/Imperfect), प्रथमपुरुष, एकवचन, परस्मैपद; उपसर्गः—सम्+उप+आ

Sage Parāśara (narrating to Maitreya)

K
Krishna (Vishnu)
M
Muru
H
Hayagriva
P
Panchajana
P
Pragjyotisha (city)

FAQs

It frames Krishna’s actions as the Supreme Lord’s restoration of order—removing obstructive forces before confronting the next stronghold of adharma at Prāgjyotiṣa.

Parāśara narrates Krishna as dhīmān (supremely wise) and tvarāvān (swift in purpose), emphasizing divine sovereignty—action guided by omniscient intent rather than human impulse.

Vishnu, appearing as Krishna, is shown as the active Supreme Reality who intervenes in history to protect dharma—his victories are not merely heroic feats but cosmic governance.