Previous Verse
Next Verse

Skanda Purana — Avanti Khanda, Shloka 3

हंसयुक्तेन यानेन तरुणादित्यवर्चसा । सर्वकामसमृद्धेन सेव्यमानोऽप्सरोगणैः

haṃsayuktena yānena taruṇādityavarcasā | sarvakāmasamṛddhena sevyamāno'psarogaṇaiḥ

เขาถูกอัญเชิญขึ้นวิมานเทวะที่เทียมด้วยหงส์ สว่างดุจอาทิตย์อรุณ สมบูรณ์ด้วยกามคุณทั้งปวง และมีหมู่อัปสรามาเฝ้าปรนนิบัติ

हंसयुक्तेनjoined with/ drawn by swans
हंसयुक्तेन:
Visheshana (Qualifier/विशेषण)
TypeAdjective
Rootहंस + युक्त (प्रातिपदिक/कृदन्ताधारित)
Formनपुंसकलिङ्ग, तृतीया (3rd case), एकवचन; समासः—हंस + युक्त (तत्पुरुषः: ‘हंसैः युक्तः’); विशेषणम् (यानेन)
यानेनby a vehicle
यानेन:
Karana (Instrument/Means/करण)
TypeNoun
Rootयान (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, तृतीया (3rd case), एकवचन
तरुणादित्यवर्चसाwith the radiance of the young sun
तरुणादित्यवर्चसा:
Visheshana (Qualifier/विशेषण)
TypeAdjective
Rootतरुण + आदित्य + वर्चस् (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, तृतीया (3rd case), एकवचन; समासः—तरुणादित्य (कर्मधारयः: ‘तरुणः आदित्यः’) + वर्चस् (तत्पुरुषः: ‘तरुणादित्यस्य वर्चः’); विशेषणम् (यानेन)
सर्वकामसमृद्धेनendowed with all desired prosperities
सर्वकामसमृद्धेन:
Visheshana (Qualifier/विशेषण)
TypeAdjective
Rootसर्व + काम + समृद्ध (प्रातिपदिक/कृदन्ताधारित)
Formनपुंसकलिङ्ग, तृतीया (3rd case), एकवचन; समासः—सर्वकाम (षष्ठी-तत्पुरुषः) + समृद्ध (तत्पुरुषः); विशेषणम् (यानेन)
सेव्यमानःbeing attended/served
सेव्यमानः:
Karta (Subject/कर्ता)
TypeVerb
Rootसेव् (धातु) → सेव्यमान (कृदन्त)
Formवर्तमानकर्मणि कृदन्त (present passive participle), पुंलिङ्ग, प्रथमा (1st case), एकवचन
अप्सरोगणैःby groups of apsarases
अप्सरोगणैः:
Kartr-karana (Agent in passive/कर्तृ-करण)
TypeNoun
Rootअप्सरस् + गण (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, तृतीया (3rd case), बहुवचन; समासः—अप्सरस् + गण (तत्पुरुषः)

Mārkaṇḍeya (continued discourse)

Tirtha: Haṃsatīrtha (implied)

Type: ghat

Listener: Dharādhiśa (king)

Scene: A radiant swan-yoked vimāna rises into the sky, glowing like the young sun; the pilgrim-soul is seated within; apsarases surround, offering garlands and music; below, the river-tīrtha fades into distance.

H
Haṃsa (swan)
A
Apsarases

FAQs

Purāṇic tīrtha-māhātmya depicts merit through symbolic heavenly imagery, encouraging dharmic pilgrimage and charity.

Haṃsatīrtha (the reward description continues from its praise).

No new ritual is stated here; it elaborates the fruit (phala) of the prior snāna and dāna.