Uttarā-Pratigrahaṇa and Abhimanyu–Uttarā Vivāha
Virāṭa-parva, Adhyāya 67
वैशम्पायनजी कहते हैं--जनमेजय! विजयशील अर्जुन पूर्वोक्तरूपसे शत्रुसेनाको परास्त करके कौरवोंके हाथसे सारा गोधन छीन लेनेके बाद पुनः श्मशानभूमिमें उसी शमीवृक्षके समीप आकर खड़े हुए। उस समय उनके सभी अंग बाणोंके आघातसे क्षत- विक्षत हो रहे थे ।। ततः स वल्रलिप्रतिमो महाकपि: सहैव भूतैर्दिवमुत्पपात । तथैव माया विहिता बभूव ध्वजं च सैंहं युयुजे रथे पुन:,क्षुत्पिपासापरिश्रान्ता विदेशस्था विचेतस: । जब कौरव-दलके लोग चले गये या इधर-उधर सब दिशाओंमें भाग गये, उस समय बहुत-से कौरवसैनिक जो घने जंगलमें छिपे हुए थे, वहाँसे निकलकर डरते-डरते अर्जुनके पास आये। उनके मनमें भय समा गया था। वे भूखे-प्यासे और थके-माँदे थे। परदेशमें होनेके कारण उनके हृदयकी व्याकुलता और बढ़ गयी थी। वे उस समय केश खोले और हाथ जोड़े हुए खड़े दिखायी दिये तदनन्तर वह अग्निके समान तेजस्वी महावानर ध्वजनिवासी भूतगणोंके साथ आकाशमें उड़ गया। उसी प्रकार ध्वजसहित वह दैवी माया भी विलीन हो गयी और अर्जुनके रथमें फिर वही सिंहध्वज लगा दिया गया
vaiśampāyana uvāca— janamejaya! vijayaśīlo 'rjunaḥ pūrvoktarūpeṇa śatrusenāṃ parājitya kauravahastāt sarvaṃ godhanaṃ apahṛtya punaḥ śmaśānabhūmau tasyā eva śamīvṛkṣasya samīpe sthitavān. tasmin kāle tasya sarvāṅgāni bāṇāghātaiḥ kṣata-vikṣatāni babhūvuḥ. tataḥ sa valrīpratimo mahākapiḥ sahaiva bhūtair divam utpapāta; tathaiva māyā vihitā babhūva, dhvajaṃ ca saiṃhaṃ yuyuje rathe punaḥ. atha kauravadalajanāḥ gateṣu vā diśo diśaṃ palāyiteṣu vā, ye kecit kauravasainikā gahanaṃ vanaṃ praviśya nilīnā āsan, te bhītā bhītā arjunam upāgaman. teṣāṃ hṛdaye bhayaṃ samāviśat; kṣutpipāsā-pariśrāntāḥ, videśasthāḥ, vicetasaḥ, keśān visṛjya añjaliṃ kṛtvā sthitā babhūvuḥ.
ไวศัมปายนะกล่าวว่า “โอ้ ชนเมชยะ อรชุนผู้มีชัย—ครั้นปราบกองทัพศัตรูดังที่กล่าวแล้ว และชิงโคทั้งฝูงคืนมาจากพวกกุรุ—ก็กลับมายังป่าช้าและยืนอยู่ใกล้ต้นชมีต้นเดิม ขณะนั้นอวัยวะของเขาถูกลูกศรทำให้ฉีกขาดบอบช้ำ แล้ววานรผู้ยิ่งใหญ่ซึ่งสถิตบนธง รุ่งโรจน์ดุจเปลวไฟ ก็พุ่งขึ้นสู่ท้องฟ้าพร้อมหมู่ภูตผู้ติดตาม และมายาอันเป็นทิพย์ที่จัดไว้ก็อันตรธานไป จากนั้นธงสิงห์จึงถูกติดตั้งบนรถศึกของอรชุนอีกครั้ง”
वैशम्पायन उवाच
The passage highlights dharma in victory: even when triumphant, a warrior-hero must remain disciplined and discerning. The defeated—hungry, exhausted, and fearful—stand in supplication, and the ethical test is whether power is used with restraint rather than cruelty.
After defeating the Kaurava force and recovering the cattle, Arjuna returns to the cremation-ground near the śamī tree. Hanumān, who had been on Arjuna’s banner, departs skyward with attendant spirits; the miraculous manifestation ends, and the lion-banner is restored. Scattered Kaurava soldiers emerge from hiding and approach Arjuna in fear, weakened by hunger and fatigue, standing with folded hands.