Adhyāya 123 — Droṇa’s Pedagogy: Arjuna’s Preeminence, Ekalavya’s Self-Training, and the Bhāsa-Lakṣya Trial
ब्रह्मचारी बहुगुण: सुवर्णश्रेति विश्वुतः । विश्वावसुर्भुगन्युश्व सुचन्द्रश्न शरुस्तथा,भीमसेन तथा उग्रसेन, ऊर्णायु और अनघ, गोपति एवं धृतराष्ट्र, सूर्यवर्चा तथा आठवें युगप, तृणप, कार्ष्णि, नन्दि एवं चित्ररथ, तेरहवें शालिशिरा और चौदहवें पर्जन्य, पंद्रहवें कलि और सोलहवें नारद, ऋत्वा और बृहत्त्वा, बृहक एवं महामना कराल, ब्रह्मचारी तथा विख्यात गुणवान् सुवर्ण, विश्वावसु एवं भुमन्यु, सुचन्द्र और शरु तथा गीतमाधुर्यसे सम्पन्न सुविख्यात हाहा और हूहू--राजन्! ये सब देवगन्धर्व वहाँ पधारे थे
vaiśampāyana uvāca | brahmacārī bahuguṇaḥ suvarṇaśreṣṭhī viśrutaḥ | viśvāvāsur bhūmanyuś ca sucandraḥ śaruś tathā | bhīmasenaś ca ugrasenaḥ ūrṇāyuś cānaghaḥ | gopatiś ca dhṛtarāṣṭraḥ sūryavarcāś ca aṣṭamaḥ | yugapaḥ tṛṇapaḥ kārṣṇiḥ nandiś ca citrarathaḥ | trayodaśaḥ śāliśirāś caturdaśaḥ parjanyaḥ | pañcadaśaḥ kaliḥ ṣoḍaśaḥ nāradaḥ | ṛtvā ca bṛhattvā bṛhakaś ca mahāmanāḥ karālaḥ | hāhā hūhū ca gītamādhurya-sampannau suviśrutau | rājann ete sarve devagandharvāḥ tatra samāgatāḥ ||
ไวศัมปายนะกล่าวว่า “ข้าแต่พระราชา ณ ที่นั้นเหล่าคันธรรพะทิพย์เป็นอันมากได้มาถึง—พรหมจารี ผู้ทรงคุณและเลื่องชื่อคือสุวรรณเศรษฐี; วิศวาวสุ; ภูมันยุ; สุจันทร; ศรุ; ภีมเสน; อุครเสน; อูรณายุ; อนฆะ; โคปติ; ธฤตราษฏระ; สูรยวรรจา; และตามลำดับคือ ยุคปะ ตฤณปะ การ์ษณิ นันทิ จิตรระถะ ศาลิศิรา ปรัชญะ กะลิ นารท ฤตวา พฤหัตตวา พฤหกะ มหามนัสกราละ; อีกทั้งหาหาและหูหูผู้มีความหวานแห่งบทเพลงอันเลื่องชื่อ—คันธรรพะทิพย์ทั้งปวงเหล่านี้ได้ชุมนุม ณ สถานนั้น”
वैशम्पायन उवाच
The verse highlights the epic motif that virtue, fame, and refined arts (especially music) are honored in divine society; it also underscores the ordered, communal nature of celestial gatherings, where renowned beings assemble for a larger dharmic narrative event.
Vaiśampāyana enumerates the Gandharvas who arrived at a particular venue, naming many celebrated celestial musicians (including Hāhā and Hūhū) to mark the grandeur of the assembly and the importance of the occasion.