Sarvasara
सुखदुःखबुद्ध्या श्रेयोऽन्तः कर्ता यदा तदा इष्टविषये बुद्धिः सुखबुद्धिरनिष्टविषये बुद्धिर्दुःखबुद्धिः। शब्दस्पर्शरूपरसगन्धाः सुखदुःखहेतवः। पुण्यपापकर्मानुसारी भूत्वा प्राप्तशरीरसंयोगमप्राप्तशरीरसंयोगमिव कुर्वाणो यदा दृश्यते तदोपहितजीव इत्युच्यते॥६॥
सुख-दुःख-बुद्ध्या । श्रेयः-अन्तः । कर्ता । यदा । तदा । इष्ट-विषये । बुद्धिः । सुख-बुद्धिः । अनिष्ट-विषये । बुद्धिः । दुःख-बुद्धिः । शब्द-स्पर्श-रूप-रस-गन्धाः । सुख-दुःख-हेतवः । पुण्य-पाप-कर्म-अनुसारी । भूत्वा । प्राप्त-शरीर-संयोगम् । अप्राप्त-शरीर-संयोगम् । इव । कुर्वाणः । यदा । दृश्यते । तदा । उपहित-जीवः । इति । उच्यते ॥६॥
sukha-duḥkha-buddhyā śreyo 'ntaḥ kartā yadā tadā iṣṭa-viṣaye buddhiḥ sukha-buddhir aniṣṭa-viṣaye buddhiḥ duḥkha-buddhiḥ | śabda-sparśa-rūpa-rasa-gandhāḥ sukha-duḥkha-hetavaḥ | puṇya-pāpa-karma-anusārī bhūtvā prāpta-śarīra-saṃyogam aprāpta-śarīra-saṃyogam iva kurvāṇo yadā dṛśyate tadā upahita-jīva ity ucyate ||6||
சுக-துக்க புத்தியால், சிறந்ததைக் (ஶ்ரேயஸ்) நாடும் ஒரு உள்ளக கர்த்தா தோன்றும் போது, இஷ்ட விஷயத்தில் புத்தி ‘சுகபுத்தி’; அனிஷ்ட விஷயத்தில் புத்தி ‘துக்கபுத்தி’ எனப்படுகிறது. சப்தம், ஸ்பர்ஶம், ரூபம், ரசம், கந்தம்—இவை சுக-துக்கங்களுக்குக் காரணங்கள். புண்ய-பாப கர்மங்களைப் பின்பற்றி, பெற்ற உடலுடன் சேர்க்கையும் பெறாத உடலுடன் சேர்க்கையும் செய்ததுபோல் காணப்படும் போது, அவன் ‘உபஹித ஜீவன்’ (உபாதியால் கட்டுண்ட ஜீவன்) என அழைக்கப்படுகிறான்॥६॥
When, through the cognition of pleasure and pain, there is an inner agent concerned with what is beneficial, then in a desired object the cognition is a pleasure-cognition, and in an undesired object the cognition is a pain-cognition. Sound, touch, form, taste, and smell are causes of pleasure and pain. When one is seen to follow merit and demerit, producing as it were conjunction with a body already obtained and conjunction with a body not yet obtained, then it is called the conditioned individual (upahita jīva).