Naadbindu
विस्मृत्य सकलं बाह्यं नादे दुग्धाम्बुवन् मनः ।
एकीभूयाथ सहसा चिदाकाशे विलीयते ॥३९॥
विस्मृत्य । सकलम् । बाह्यम् । नादे । दुग्ध-अम्बु-वत् । मनः ।
एकीभूय । अथ । सहसा । चित्-आकाशे । विलीयते ॥३९॥
vismṛtya sakalaṃ bāhyaṃ nāde dugdhāmbu-van manaḥ |
ekībhūyātha sahasā cidākāśe vilīyate ||39||
அனைத்து புறவுலகையும் மறந்து, நாதத்தில் பாலும் நீரும் போல மனம் ஒன்றாய் கலந்து, திடீரென சிதாகாசத்தில்—சைதன்ய ஆகாசத்தில் லயமாகிறது।
Having forgotten all that is external, the mind, like milk and water in nāda, having become one, suddenly dissolves in the space of consciousness (cid-ākāśa).