HomeUpanishadsAkshiVerse 18
Previous Verse
Next Verse

Verse 18

Akshi

असंसर्गाभिधामन्यां तृतीयां योगभूमिकाम् ।

ततः पतत्यसौ कान्तः पुष्पशय्यामिवामलाम् ॥

यथावच्छास्त्रवाक्यार्थे मतिमाधाय निश्चलाम् ।

तापसाश्रमविश्रान्तैरध्यात्मकथनक्रमैः ।

शिलाशय्यासनासीनो जरयत्यायुराततम् ॥

वनावनिविहारेण चित्तोपशमशोभिना ।

असङ्गसुखसौख्येन कालं नयति नीतिमान् ॥

अभ्यासात्साधुशास्त्राणां करणात्पुण्यकर्मणाम् ।

जन्तोर्यथावदेवेयं वस्तुदृष्टिः प्रसीदति ॥

तृतीयां भूमिकां प्राप्य बुद्धोऽनुभवति स्वयम् ॥

असंसर्ग-आभिधाम् अन्याम् तृतीयाम् योग-भूमिकाम् ।

ततः पतति असौ कान्तः पुष्प-शय्याम् इव अमलाम् ॥

यथा-वत् शास्त्र-वाक्य-अर्थे मतिम् आधाय निश्चलाम् ।

तापस-आश्रम-विश्रान्तैः अध्यात्म-कथन-क्रमैः ।

शिला-शय्या-आसन-आसीनः जरयति आयुः आततम् ॥

वन-अवनि-विहारेण चित्त-उपशम-शोभिना ।

असङ्ग-सुख-सौख्येन कालम् नयति नीति-मान् ॥

अभ्यासात् साधु-शास्त्राणाम् करणात् पुण्य-कर्मणाम् ।

जन्तोः यथा-वत् एव इयम् वस्तु-दृष्टिः प्रसीदति ॥

तृतीयाम् भूमिकाम् प्राप्य बुद्धः अनुभवति स्वयम् ॥

asaṃsargābhidhām anyāṃ tṛtīyāṃ yogabhūmikām |

tataḥ pataty asau kāntaḥ puṣpaśayyām ivāmalām ||

yathāvacchāstravākyārthe matim ādhāya niścalām |

tāpasāśramaviśrāntair adhyātmakathanakramaiḥ |

śilāśayyāsanāsīno jarayaty āyur ātatam ||

vanāvanivihāreṇa cittopaśamaśobhinā |

asaṅgasukhasaukhyeṇa kālaṃ nayati nītimān ||

abhyāsāt sādhūśāstrāṇāṃ karaṇāt puṇyakarmaṇām |

jantor yathāvad evaiyāṃ vastudṛṣṭiḥ prasīdati ||

tṛtīyāṃ bhūmikāṃ prāpya buddho 'nubhavati svayam ||

‘அசம்சர்க’ எனும் யோக-பூமியின் மூன்றாம் நிலையில் அவர் மாசற்ற மலர்ப் படுக்கையில் அமர்ந்ததுபோல் நிலைபெறுகிறார். சாஸ்திரவாக்கியங்களின் யதார்த்த அர்த்தத்தில் அசையாத புத்தியை வைத்து, தவஸ்விகளின் ஆசிரமங்களில் ஆன்மிக விளக்க உரைகளின் ஒழுங்கான ஓட்டத்தால் களைப்பை நீக்கி, கல்-படுக்கையில் அமர்ந்து நீண்ட வாழ்நாளை கழிக்கிறார். காடு-நில உலாவல், சித்த-உபசமத்தின் அழகு, மற்றும் ஆசையின்மையால் எழும் சுக-சௌக்கியம் ஆகியவற்றால் நெறிமான் காலத்தை நடத்துகிறார். நல்ல சாஸ்திரப் பயிற்சி மற்றும் புண்ணியக் கர்மங்களால் உயிரின் பொருள்-தரிசனம் யதாவத் மகிழ்வுடன் தெளிவாகிறது. மூன்றாம் பூமியை அடைந்த விழித்தவன் அதைத் தானே அனுபவிக்கிறான்.

In the third yogic ground named “non-association,” he then settles as if upon a spotless bed of flowers. Having placed a steady, unmoving mind on the true meaning of scriptural utterances, refreshed by orderly spiritual expositions in ascetics’ hermitages, seated on a stone-bed, he lets the long life-span be spent. By wandering in forests and across the earth, with the beauty of mind’s pacification, and by the pleasantness of happiness born of non-attachment, the man of discipline passes time. By practice of good scriptures and by doing meritorious works, this correct vision of reality becomes serene/clear for the being. Having obtained the third ground, the awakened one experiences it himself.

Antaḥkaraṇa-śuddhi and niścaya (firm ascertainment) culminating in vastudṛṣṭiMahavakya: Indirect: supports the internalization of mahāvākya meaning through niścala-matiAtharvaChandas: Mixed/Anuṣṭubh-like śloka (post-Vedic)