वातापिं संस्कृतं दृष्ट्वा मेषरूपं महासुरम् । उवाच देहि मे भोज्यं बुभुक्षा मम वर्तते
vātāpiṃ saṃskṛtaṃ dṛṣṭvā meṣarūpaṃ mahāsuram | uvāca dehi me bhojyaṃ bubhukṣā mama vartate
ஆட்டுருவில் இருந்த மகாசுரன் வாதாபி உணவாகத் தயாராக இருப்பதைக் கண்டு அவர் கூறினார்—“எனக்கு உணவு கொடு; எனக்குப் பசி எழுந்துள்ளது।”
Agastya (implied by immediate narrative continuation “Agastya uvāca” in next verse)
Tirtha: प्रभास
Type: kshetra
Listener: शौनकादयः
Scene: मेषरूपधारी वातापिः—अलंकृतः ‘संस्कृतः’ इव, पक्व-भोजन-रूपेण प्रस्तुतः; समक्षं मुनिः क्षुधार्त-भावं नाटयन् ‘देहि मे भोज्यम्’ इति वदति; पृष्ठे दैत्य-आश्रम/यज्ञकुण्डाभासः।
A realized sage remains unconfused by deceptive appearances; even a demon’s disguise is seen through by spiritual discernment.
Prabhāsa-kṣetra, where the encounter unfolds as part of its māhātmya.
None; the verse introduces the demon’s deceptive setup and the sage’s response.