Previous Verse
Next Verse

Shloka 10

अन्धक-हिरण्याक्ष-प्रसङ्गः, वराहावतारः, दंष्ट्राभूषणं च

आनीय वसुधां देवीम् अङ्कस्थामकरोद्बहिः ततस् तुष्टाव देवेशं देवदेवः पितामहः

ānīya vasudhāṃ devīm aṅkasthāmakarodbahiḥ tatas tuṣṭāva deveśaṃ devadevaḥ pitāmahaḥ

தேவி வசுதா (பூமி)யை வெளியே கொண்டு வந்து, அவளைத் தன் மடியில் அமர வைத்தான். பின்னர் தேவர்களின் தேவரான பிதாமஹன் பிரம்மா, தேவேசன் சிவனைப் புகழ்ந்து பாடினான்—பாசப் பந்தத்தில் கட்டுண்ட பசுக்கள் (ஜீவர்கள்) விடுதலை பெறச் செய்கிற பரமபதியை.

आनीय (ānīya)having brought
आनीय (ānīya):
वसुधाम् (vasudhām)the Earth
वसुधाम् (vasudhām):
देवीम् (devīm)the goddess
देवीम् (devīm):
अङ्कस्थाम् (aṅkasthām)seated on the lap
अङ्कस्थाम् (aṅkasthām):
अकरोत् (akarot)he placed/made
अकरोत् (akarot):
बहिः (bahiḥ)out/into manifestation
बहिः (bahiḥ):
ततस् (tatas)then
ततस् (tatas):
तुष्टाव (tuṣṭāva)praised
तुष्टाव (tuṣṭāva):
देवेशम् (deveśam)Lord of the gods
देवेशम् (deveśam):
देवदेवः (devadevaḥ)God of gods
देवदेवः (devadevaḥ):
पितामहः (pitāmahaḥ)the Grandsire (Brahmā).
पितामहः (pitāmahaḥ):

Suta Goswami (narrating; internal action centers on Brahma)