Previous Verse
Next Verse

Shloka 59

Adhyaya 4: अहोरात्र-युग-मन्वन्तर-कल्पमान तथा प्रलयान्ते सृष्ट्युपक्रमः

सुष्वापाम्भसि यस्तस्मान् नारायण इति स्मृतः शर्वर्यन्ते प्रबुद्धो वै दृष्ट्वा शून्यं चराचरम्

suṣvāpāmbhasi yastasmān nārāyaṇa iti smṛtaḥ śarvaryante prabuddho vai dṛṣṭvā śūnyaṃ carācaram

ஆதிநீரில் துயின்றதால் அவர் ‘நாராயணன்’ என நினைக்கப்படுகிறார். அந்த மஹாராத்திரியின் முடிவில் அவர் விழித்து, அசைவு-அசைவற்ற உலகமெங்கும் வெறுமையாக—வெளிப்பாடின்றி—இருப்பதை கண்டார்।

सुष्वाप (suṣvāpa)slept
सुष्वाप (suṣvāpa):
अम्भसि (ambhasi)in the waters
अम्भसि (ambhasi):
यः (yaḥ)who
यः (yaḥ):
तस्मात् (tasmāt)therefore/from that reason
तस्मात् (tasmāt):
नारायणः (nārāyaṇaḥ)Narayana
नारायणः (nārāyaṇaḥ):
इति (iti)thus
इति (iti):
स्मृतः (smṛtaḥ)is remembered/called
स्मृतः (smṛtaḥ):
शर्वर्यन्ते (śarvary-ante)at the end of the night (cosmic night)
शर्वर्यन्ते (śarvary-ante):
प्रबुद्धः (prabuddhaḥ)awakened
प्रबुद्धः (prabuddhaḥ):
वै (vai)indeed
वै (vai):
दृष्ट्वा (dṛṣṭvā)having seen
दृष्ट्वा (dṛṣṭvā):
शून्यम् (śūnyam)emptiness/void
शून्यम् (śūnyam):
चराचरम् (carācaram)the moving and the unmoving (all beings).
चराचरम् (carācaram):

Suta Goswami (narrating the cosmogonic account to the sages of Naimisharanya)