Previous Verse
Next Verse

Shloka 27

क्षुपदधीचिसंवादः — शिलादतपः, वरसीमा, मेघवाहनकल्पे त्रिदेवसमागमः

जगदावासहृदयं ददर्श पुरुषं त्वजः अनन्तभोगशय्यायां शायिनं पङ्कजेक्षणम्

jagadāvāsahṛdayaṃ dadarśa puruṣaṃ tvajaḥ anantabhogaśayyāyāṃ śāyinaṃ paṅkajekṣaṇam

அப்போது அஜன் (அஜன்மன்) அந்த பரமபுருஷனை கண்டான்—உலகங்களைத் தாங்கும் அந்தர்ஹ்ருதயம்—அனந்தனின் சுருள்களால் ஆன படுக்கையில் சயனித்து, தாமரைநேத்திரனாய் அமைதியுடன் இருந்தவனை।

जगद्-आवास-हृदयम्the heart that is the abode of the worlds
जगद्-आवास-हृदयम्:
ददर्शsaw/beheld
ददर्श:
पुरुषम्the Supreme Person
पुरुषम्:
तुthen/indeed
तु:
अजःthe Unborn one (Brahmā)
अजः:
अनन्त-भोग-शय्यायाम्on the bed/couch of Ananta’s coils
अनन्त-भोग-शय्यायाम्:
शायिनम्reclining/lying
शायिनम्:
पङ्कज-ईक्षणम्lotus-eyed (one whose eyes are like a lotus)
पङ्कज-ईक्षणम्:

Suta Goswami (narrating the Purana to the sages; internal scene describes Brahma’s vision)