मदनदाहः — पार्वतीतपः, स्वयंवरलीला, देवस्तम्भनं, दिव्यचक्षुर्दानम्
प्रदक्षिणीकृत्य च तां देवीं स जगतो ऽरणीम् किम् अर्थं तपसा लोकान् संतापयसि शैलजे
pradakṣiṇīkṛtya ca tāṃ devīṃ sa jagato 'raṇīm kim arthaṃ tapasā lokān saṃtāpayasi śailaje
அந்த தேவியை—உலகின் அரணியாகியவளை—வலம் வந்து அவர் கூறினார்: “மலைமகளே, எதற்காக தவத்தால் உலகங்களைச் சுடுகின்றாய்?”
An unnamed male interlocutor (likely a Deva or sage within Suta’s narration) addressing Parvati (Shailaja)