Previous Verse
Next Verse

Shloka 4

मदनदाहः — पार्वतीतपः, स्वयंवरलीला, देवस्तम्भनं, दिव्यचक्षुर्दानम्

प्रदक्षिणीकृत्य च तां देवीं स जगतो ऽरणीम् किम् अर्थं तपसा लोकान् संतापयसि शैलजे

pradakṣiṇīkṛtya ca tāṃ devīṃ sa jagato 'raṇīm kim arthaṃ tapasā lokān saṃtāpayasi śailaje

அந்த தேவியை—உலகின் அரணியாகியவளை—வலம் வந்து அவர் கூறினார்: “மலைமகளே, எதற்காக தவத்தால் உலகங்களைச் சுடுகின்றாய்?”

प्रदक्षिणीकृत्यhaving circumambulated (in reverence)
प्रदक्षिणीकृत्य:
and
:
ताम्that
ताम्:
देवींGoddess
देवीं:
सःhe
सः:
जगतःof the universe/worlds
जगतः:
अरणीम्the arani (fire-churning stick
अरणीम्:
किम् अर्थम्for what purpose
किम् अर्थम्:
तपसाby austerity/penance
तपसा:
लोकान्the worlds/realms
लोकान्:
संतापयसिyou cause to burn/afflict/scorch
संतापयसि:
शैलजेO mountain-born one (Parvati).
शैलजे:

An unnamed male interlocutor (likely a Deva or sage within Suta’s narration) addressing Parvati (Shailaja)