स सत्त्रिभिः शपथपूर्वमेकैकममात्यमुपजापयेत् अधार्मिको अयं राजा साधु धार्मिकमन्यमस्य तत्कुलीनमपरुद्धं कुल्यमेकप्रग्रहं सामन्तमाटविकमौपपादिकं वा प्रतिपादयामः सर्वेषामेतद् रोचते कथं वा तव इति ॥ कZ_०१.१०.०३ ॥
sa sattribhiḥ śapathapūrvam ekaikam amātyam upajāpayet: adhārmiko ayaṃ rājā; sādhu dhārmikam anyam asya tatkulīnam aparuddhaṃ kulyam ekapragrahaṃ sāmantam āṭavikam aupapādikaṃ vā pratipādayāmaḥ; sarveṣām etad rocate—kathaṃ vā tava? iti
அவன் சத்த்ரி முகவர்கள் மூலம், சத்தியம் வாங்கி, ஒவ்வொரு அமைச்சரையும் தனித்தனியாக ரகசியமாகத் தூண்டி/சோதிக்க வேண்டும்: ‘இந்த அரசன் அதர்மன். வாருங்கள், இன்னொரு—தர்மமான—நபரை நிறுவுவோம்: அவனுடைய குலத்தவன், அல்லது அடைக்கப்பட்ட உறவினர், அல்லது பக்கவழி உறவினர், அல்லது ஒரே உரிமை கோருபவன், அல்லது எல்லைச் சாமந்தன், அல்லது வனத் தலைவன், அல்லது தத்தெடுக்கப்பட்ட/அறிமுகப்படுத்தப்பட்ட மாற்று. அனைவருக்கும் இது விருப்பம்; உனக்கு எப்படி?’
It probes what type of regime-change coalition the minister finds plausible—dynastic, aristocratic, frontier-military, or extra-legal—revealing both ambition and network orientation.
It increases psychological commitment and candor, while also generating a recordable breach if the target agrees to treasonous propositions.