Previous Verse
Next Verse

Ramayana — Ayodhya Kanda, Sarga 37, Shloka 9

अयोध्याकाण्डे सर्गः ३७ — चीरधारणं, सीतासंकल्पः, वसिष्ठोपदेशः

Bark-Robe Episode and Vasistha’s Admonition

अथाऽत्मपरिधानार्थं सीता कौशेयवासिनी।समीक्ष्य चीरं सन्त्रस्ता पृषती वागुरामिव।।2.37.9।।

athātmaparidhānārthaṃ sītā kauśeyavāsinī | samīkṣya cīraṃ santrastā pṛṣatī vāgurām iva || 2.37.9 ||

अथ कौशेयवासिनी सीता आत्मपरिधानार्थं चीरं समीक्ष्य सन्त्रस्ता, वागुरामिव पृषती प्रतिचक्राम।

अथthen
अथ:
Kāla-sambandha (काल-सम्बन्ध)
TypeIndeclinable
Rootatha (अव्यय)
Formअव्यय; अनन्तरार्थक
आत्मपरिधानार्थम्for her own wearing
आत्मपरिधानार्थम्:
Prayojana (प्रयोजन)
TypeNoun
Rootātman + paridhāna + artha (प्रातिपदिकानि)
Formपुंलिङ्ग/नपुंसकलिङ्ग (artha), द्वितीया, एकवचन; बहु-तत्पुरुष (for the purpose of self-wearing)
सीताSita
सीता:
Karta (कर्ता)
TypeNoun
Rootsītā (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, प्रथमा, एकवचन
कौशेयवासिनीwearing silk
कौशेयवासिनी:
Kartṛ-viśeṣaṇa (कर्तृ-विशेषण)
TypeAdjective
Rootkauśeya + vāsinī (प्रातिपदिके)
Formस्त्रीलिङ्ग, प्रथमा, एकवचन; उपपद-तत्पुरुष (one dwelling/wearing silk)
समीक्ष्यhaving seen
समीक्ष्य:
Pūrvakāla-kriyā (पूर्वकाल-क्रिया)
TypeVerb
Rootsam-ī√kṣ (धातु)
Formक्त्वा-प्रत्ययान्त अव्ययकृदन्त (gerund)
चीरम्bark garment
चीरम्:
Karma (कर्म)
TypeNoun
Rootcīra (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया, एकवचन
सन्त्रस्ताfrightened
सन्त्रस्ता:
Karta (कर्ता)
TypeVerb
Rootsam√tras (धातु)
Formक्त-प्रत्ययान्त भूतकृदन्त (past passive participle), स्त्रीलिङ्ग, प्रथमा, एकवचन
पृषतीa doe
पृषती:
Upamāna (उपमान)
TypeNoun
Rootpṛṣatī (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, प्रथमा, एकवचन; उपमा-उपमेय
वागुराम्a snare
वागुराम्:
Upameya (उपमेय)
TypeNoun
Rootvāgurā (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, द्वितीया, एकवचन
इवlike
इव:
Upamā (उपमा)
TypeIndeclinable
Rootiva (अव्यय)
Formअव्यय; उपमावाचक (comparative particle)

Then Sita in silk clothes glanced at the bark robes meant for her to wear and was frightened like a doe seeing a (fowler's) snare.

S
Sītā
B
bark garment (cīra)

FAQs

Dharma here highlights the human cost of righteous decisions: even when exile is accepted for truth and duty, it can still cause fear and vulnerability in loved ones.

Sītā is confronted with the immediate, tangible symbol of exile—bark clothing—prompting an instinctive shock.

Sensitivity and realism: the verse portrays Sītā’s natural fear, setting the stage for her later courage and resolve.