Previous Verse

Shloka 28

Adhyaya 22 — शिवानुग्रहः, ब्रह्मतपः, एकादशरुद्राः तथा प्राणतत्त्वम्

ततो विस्मयमापन्नः प्रणिपत्य मुहुर्मुहुः उवाच वचनं शर्वं सद्यादित्वं कथं विभो

tato vismayamāpannaḥ praṇipatya muhurmuhuḥ uvāca vacanaṃ śarvaṃ sadyāditvaṃ kathaṃ vibho

Тогда, поражённый изумлением, он снова и снова простирался ниц и обратился к Шарве: «О Владыка, всепроникающий, как Ты можешь быть “сразу от самого начала” — вечно присутствующим и мгновенно являющимся?»

tataḥthen
tataḥ:
vismayamastonishment, wonder
vismayam:
āpannaḥhaving attained, having fallen into
āpannaḥ:
praṇipatyahaving prostrated, bowing down
praṇipatya:
muhuḥ-muhuḥagain and again
muhuḥ-muhuḥ:
uvācasaid, spoke
uvāca:
vacanamwords, speech
vacanam:
śarvamto Śarva (Śiva, the Destroyer/All-pervading)
śarvam:
sadyāditvamthe state of being immediate and primordial (ever-present from the outset)
sadyāditvam:
kathamhow?
katham:
vibhoO mighty one, O omnipresent Lord
vibho:

An unnamed devotee/inquirer addressing Shiva (Śarva) within Suta’s narration