Vāraṇāvata-prasaṃsā and the Pāṇḍavas’ Departure (वरणावत-प्रशंसा तथा पाण्डव-प्रयाणम्)
अभिफषिक्तं तु श्र॒ुत्वैव कृतार्थो5स्मीति चिन्तयन् । प्रियं सखायं सुप्रीतो राज्यस्थं समुपागमम्,मैंने सुन रखा था कि ट्रुपदका राज्याभिषेक हो चुका है, अतः मैं मन-ही-मन अपनेको कृतार्थ मानने लगा और बड़ी प्रसन्नताके साथ राज्यसिंहासनपर बैठे हुए अपने प्रिय सखाके समीप गया
abhiṣiktaṃ tu śrutvaiva kṛtārtho ’smīti cintayan | priyaṃ sakhāyaṃ suprīto rājyasthaṃ samupāgamat ||
Disse Vaiśampāyana: Ao ouvir que ele de fato fora consagrado (como rei), pensei comigo: “Estou realizado.” Então, jubiloso, aproximei-me de meu querido amigo, que estava assentado em sua posição régia (no trono).
वैशम्पायन उवाच