Adhyaya 17: लिङ्गोद्भव—ब्रह्मविष्ण्वहङ्कार-शमनं, ओंकार-प्रादुर्भावः, मन्त्र-तत्त्वं च
तथाभूतमहं दृष्ट्वा शयानं पङ्कजेक्षणम् मायया मोहितस्तस्य तमवोचममर्षितः
tathābhūtamahaṃ dṛṣṭvā śayānaṃ paṅkajekṣaṇam māyayā mohitastasya tamavocamamarṣitaḥ
Ao vê-lo assim deitado, de olhos de lótus, fui iludido por sua māyā; e, tomado pela impaciência, falei-lhe com irritação.
Brahma (within Suta’s narration to the sages of Naimisharanya)