Previous Verse
Next Verse

Shloka 29

देवादिसृष्टिकथनम् (वसिष्ठशोकः, पराशरजन्म, एकलिङ्गपूजा, रुद्रदर्शनम्)

स्वोदरं दुःखिता भूमौ ललाप च पपात च अरुन्धति तदा भीता वसिष्ठश् च महामतिः

svodaraṃ duḥkhitā bhūmau lalāpa ca papāta ca arundhati tadā bhītā vasiṣṭhaś ca mahāmatiḥ

ਦੁੱਖ ਨਾਲ ਪੀੜਤ ਅਰੁੰਧਤੀ ਨੇ ਧਰਤੀ ਉੱਤੇ ਆਪਣੇ ਉਦਰ ਨੂੰ ਮਾਰਿਆ, ਵਿਲਾਪ ਕੀਤਾ ਅਤੇ ਡਿੱਗ ਪਈ। ਉਸੇ ਵੇਲੇ ਮਹਾਮਤੀ ਵਸਿਸ਼ਠ ਵੀ ਡਰ ਨਾਲ ਘਿਰ ਗਿਆ।

स्व-उदरम् (svodaram)her own belly
स्व-उदरम् (svodaram):
दुःखिता (duḥkhitā)afflicted with grief
दुःखिता (duḥkhitā):
भूमौ (bhūmau)on the earth/ground
भूमौ (bhūmau):
ललाप (lalāpa)lamented, wailed
ललाप (lalāpa):
च (ca)and
च (ca):
पपात (papāta)fell down
पपात (papāta):
च (ca)and
च (ca):
अरुन्धती (arundhatī)Arundhatī
अरुन्धती (arundhatī):
तदा (tadā)then, at that time
तदा (tadā):
भीता (bhītā)frightened, terrified
भीता (bhītā):
वसिष्ठः (vasiṣṭhaḥ)Vasiṣṭha
वसिष्ठः (vasiṣṭhaḥ):
च (ca)and
च (ca):
महा-मतिः (mahāmatiḥ)great-minded, of lofty intellect
महा-मतिः (mahāmatiḥ):

Suta Goswami (narrating to the sages of Naimisharanya)