Adhyaya 17: लिङ्गोद्भव—ब्रह्मविष्ण्वहङ्कार-शमनं, ओंकार-प्रादुर्भावः, मन्त्र-तत्त्वं च
मनो ऽनिलजवो भूत्वा गतो ऽहं चोर्ध्वतः सुराः नारायणो ऽपि विश्वात्मा नीलाञ्जनचयोपमम्
mano 'nilajavo bhūtvā gato 'haṃ cordhvataḥ surāḥ nārāyaṇo 'pi viśvātmā nīlāñjanacayopamam
ਮੈਂ ਮਨ ਵਰਗਾ ਤੇਜ਼ ਅਤੇ ਹਵਾ ਵਰਗਾ ਦ੍ਰੁਤ ਹੋ ਕੇ ਦੇਵਤਿਆਂ ਸਮੇਤ ਉੱਪਰ ਗਿਆ। ਵਿਸ਼੍ਵਾਤਮਾ ਨਾਰਾਇਣ ਨੇ ਵੀ ਉਸ ਤੱਤ ਨੂੰ ਨੀਲੇ ਅੰਜਨ ਦੇ ਢੇਰ ਵਰਗਾ, ਅਗਾਧ ਤੇ ਅਪ੍ਰਮੇਯ ਮਹਾਲਿੰਗ ਰੂਪ ਵਿੱਚ ਵੇਖਿਆ।
Brahma (within Suta’s narration to the sages of Naimisharanya)