Previous Verse
Next Verse

Shloka 40

Adhyaya 17: लिङ्गोद्भव—ब्रह्मविष्ण्वहङ्कार-शमनं, ओंकार-प्रादुर्भावः, मन्त्र-तत्त्वं च

मनो ऽनिलजवो भूत्वा गतो ऽहं चोर्ध्वतः सुराः नारायणो ऽपि विश्वात्मा नीलाञ्जनचयोपमम्

mano 'nilajavo bhūtvā gato 'haṃ cordhvataḥ surāḥ nārāyaṇo 'pi viśvātmā nīlāñjanacayopamam

ਮੈਂ ਮਨ ਵਰਗਾ ਤੇਜ਼ ਅਤੇ ਹਵਾ ਵਰਗਾ ਦ੍ਰੁਤ ਹੋ ਕੇ ਦੇਵਤਿਆਂ ਸਮੇਤ ਉੱਪਰ ਗਿਆ। ਵਿਸ਼੍ਵਾਤਮਾ ਨਾਰਾਇਣ ਨੇ ਵੀ ਉਸ ਤੱਤ ਨੂੰ ਨੀਲੇ ਅੰਜਨ ਦੇ ਢੇਰ ਵਰਗਾ, ਅਗਾਧ ਤੇ ਅਪ੍ਰਮੇਯ ਮਹਾਲਿੰਗ ਰੂਪ ਵਿੱਚ ਵੇਖਿਆ।

manasmind/thought
manas:
anila-javaḥwind-swift
anila-javaḥ:
bhūtvāhaving become
bhūtvā:
gataḥgone
gataḥ:
ahamI
aham:
caand
ca:
ūrdhvataḥupward
ūrdhvataḥ:
surāḥthe gods
surāḥ:
nārāyaṇaḥ apieven Nārāyaṇa
nārāyaṇaḥ api:
viśva-ātmāthe Self of the universe
viśva-ātmā:
nīla-añjana-caya-upamamcomparable to a mass/heap of dark collyrium (deep blue-black radiance)
nīla-añjana-caya-upamam:

Brahma (within Suta’s narration to the sages of Naimisharanya)