HomeUpanishadsNirvanaVerse 26
Previous Verse
Next Verse

Verse 26

Nirvana

धैर्यकन्था। उदासीनकौपीनम्। विचारदण्डः। ब्रह्मावलोकयोगपट्टः। श्रियां पादुका। परेच्छाचरणम्। कुण्डलिनीबन्धः। परापवादमुक्तो जीवन्मुक्तः। शिवयोगनिद्रा च। खेचरीमुद्रा च। परमानन्दी। निर्गतगुणत्रयम्। विवेकलभ्यं मनोवागगोचरम्। अनित्यं जगद्यज्जनितं स्वप्नजगदभ्रगजादितुल्यम्। तथा देहादिसङ्घातं मोहगुणजालकलितं तद्रज्जुसर्पवत्कल्पितम्। विष्णुविद्यादिशताभिधानलक्ष्यम्। अङ्कुशो मार्गः। शून्यं न सङ्केतः। परमेश्वरसत्ता। सत्यसिद्धयोगो मठः। अमरपदं तत्स्वरूपम्। आदिब्रह्मस्वसंवित्। अजपा गायत्री। विकारदण्डो ध्येयः॥

धैर्य-कन्था । उदासीन-कौपीनम् । विचार-दण्डः । ब्रह्म-अवलोक-योग-पट्टः । श्रियाः पादुका । पर-इच्छा-चरणम् । कुण्डलिनी-बन्धः । पर-अपवाद-मुक्तः जीवन्-मुक्तः । शिव-योग-निद्रा च । खेचरी-मुद्रा च । परम्-आनन्दी । निर्गत-गुण-त्रयम् । विवेक-लभ्यम् मनः-वाक्-अगोचरम् । अनित्यम् जगत् यत्-जनितम् स्वप्न-जगत्-अभ्र-गज-आदि-तुल्यम् । तथा देह-आदि-सङ्घातम् मोह-गुण-जाल-कलितम् तत् रज्जु-सर्प-वत् कल्पितम् । विष्णु-विद्या-आदि-शत-अभिधान-लक्ष्यम् । अङ्कुशः मार्गः । शून्यम् न सङ्केतः । परम-ईश्वर-सत्ता । सत्य-सिद्ध-योगः मठः । अमर-पदम् तत्-स्वरूपम् । आदि-ब्रह्म-स्व-संवित् । अजपा गायत्री । विकार-दण्डः ध्येयः ।

dhairyakanthā | udāsīna-kaupīnam | vicāra-daṇḍaḥ | brahmāvaloka-yoga-paṭṭaḥ | śriyāḥ pādukā | parecchā-caraṇam | kuṇḍalinī-bandhaḥ | parāpavāda-mukto jīvanmuktaḥ | śivayoga-nidrā ca | khecarī-mudrā ca | paramānandī | nirgata-guṇa-trayam | viveka-labhyaṃ mano-vāg-agocaram | anityaṃ jagad yaj-janitaṃ svapna-jagad-abhra-gajādi-tulyam | tathā dehādi-saṅghātaṃ moha-guṇa-jāla-kalitaṃ tad rajju-sarpavat-kalpitam | viṣṇu-vidyādi-śatābhidhāna-lakṣyam | aṅkuśo mārgaḥ | śūnyaṃ na saṅketaḥ | parameśvara-sattā | satya-siddha-yogo maṭhaḥ | amara-padaṃ tat-svarūpam | ādibrahma-sva-saṃvit | ajapā gāyatrī | vikāra-daṇḍo dhyeyaḥ ||

ဝတ်ရုံသည် သည်းခံတည်ကြည်မှု ဖြစ်၏; လည်ပတ်ဝတ်သည် မကပ်မငြိမ်းသော ဥဒာစီနတရား ဖြစ်၏; တောင်ဝှေးသည် ဝိဝေက—ခွဲခြားသိမြင်မှု ဖြစ်၏။ ယောဂခါးပတ်သည် ဘြဟ္မန်ကို ကြည့်မြင်သဘောတရားဖြင့် ဆင်ခြင်ခြင်း ဖြစ်၏; ခြေစွပ်သည် သြရီ (Śrī)—ကောင်းချီးနှင့် စည်းစိမ် ဖြစ်၏။ “လျှောက်လှမ်းခြင်း” သည် အမြင့်ဆုံး၏ အလိုတော်အတိုင်း ဖြစ်၏။ ချည်နှောင်ခြင်းသည် ကုဏ္ဍလိနီကို ထိန်းချုပ်ခြင်း ဖြစ်၏။ အမြင့်ဆုံးသော အပြစ်တင်မှုမှ လွတ်ကင်းသူသည် အသက်ရှင်လွတ်မြောက်သူ (jīvanmukta) ဖြစ်၏။ ရှိဝယောဂ၏ နိဒ္ဒရာလည်း ရှိပြီး ခေချရီမုဒ္ရာလည်း ရှိ၏။ သူသည် ပရမာနန္ဒ—အမြင့်ဆုံး အာနန္ဒ၌ တည်၍ သုံးဂုဏ်ကို ကျော်လွန်၏; ဝိဝေကဖြင့် ရနိုင်ပြီး စိတ်နှင့် စကားကို ကျော်လွန်၏။ ဖြစ်ပေါ်လာသော ဤလောကသည် မတည်မြဲ—အိပ်မက်လောကကဲ့သို့၊ မိုးတိမ်ကဲ့သို့၊ မိုးတိမ်ထဲက ဆင်မြင်ရသကဲ့သို့ စသဖြင့် ဖြစ်၏။ ထိုနည်းတူ ကိုယ်ခန္ဓာမှ စ၍ မောဟဂုဏ်၏ ကွန်ယက်ဖြင့် တည်ဆောက်ထားသော စုပေါင်းအစုသည် ကြိုးကို မြွေဟု ထင်သကဲ့သို့ စိတ်ကူးတည်ဆောက်ခြင်းသာ ဖြစ်၏။ ရည်မှန်းချက်သည် “ဝိෂ္ဏု” နှင့် “ဝိဒ္ယာ” စသည့် အမည်ရာပေါင်းများစွာဖြင့် ခေါ်ဆိုသည့် အရာတည်း။ အင်္ကူရှ (ထိန်းညှိကိရိယာ) သည် မာဂ္ဂ ဖြစ်၏။ “သုည” သည် အညွှန်းမဟုတ်။ အမှန်တရားသည် ပရမေရှွရ၏ စတ္တာ—တည်ရှိမှု ဖြစ်၏။ မဋ္ဌ (မठ) သည် သစ္စာရှိ၍ ပြီးမြောက်သော ယောဂ ဖြစ်၏။ အမရပဒသည် ထို၏ ကိုယ်ပိုင်သဘာဝ ဖြစ်၏။ အာဒိဘြဟ္မန်၏ ကိုယ်သိမြင်မှု (self-awareness) ဖြစ်၏။ အဇပာသည် ဂါယတရီ ဖြစ်၏။ ဝိကာရ (ပြောင်းလဲမှု) ၏ တောင်ဝှေးကို သမาธိဖြင့် ဓ्यာနပြုရမည်။

The cloak is fortitude; the loincloth is dispassionate indifference; the staff is discrimination. The yogic belt is the contemplation of Brahman; the sandals are prosperity (śrī). The ‘walking’ is according to the will of the Supreme. The binding is the restraint of Kuṇḍalinī. Free from the supreme reproach (blame), one is a living-liberated person. There is the sleep of Śiva-yoga, and the khecarī-mudrā. One is of supreme bliss, beyond the three guṇas; attainable through discernment, beyond mind and speech. This world, which is produced, is impermanent—like a dream-world, like a cloud, an elephant (seen in a cloud), and the like. Likewise, the aggregate beginning with the body, woven of the net of delusive qualities, is imagined like a rope-snake. The aim is that which is designated by hundreds of names such as ‘Viṣṇu’ and ‘Knowledge’. The goad is the path. ‘Void’ is not the indicator. The reality is the existence of the Supreme Lord. The monastery is the yoga that is true and accomplished. The immortal state is Its own nature. The self-awareness of the primal Brahman. The ajapā is the Gāyatrī. The staff of modification (vikāra) is to be meditated upon.

Brahman/Ātman as self-awareness (saṃvit); māyā/adhyāsa; jīvanmuktiMahavakya: Reinforces mahāvākya intent by identifying the deathless reality with self-awareness (ātman) and Brahman; aligns with ‘प्रज्ञानं ब्रह्म’ (consciousness is Brahman) and ‘अहं ब्रह्मास्मि’.AtharvaChandas: Prose (gadya), nominal/elliptical style