HomeUpanishadsAkshiVerse 33
Previous Verse
Next Verse

Verse 33

Akshi

भूमिकात्रितयं जाग्रच्चतुर्थी स्वप्न उच्यते ॥ चित्तं तु शरदभ्रांशविलयं प्रविलीयते । सत्त्वावशेष एवास्ते पञ्चमीं भूमिकां गतः ॥ जगद्विकल्पो नोदेति चित्तस्यात्र विलापनात् । पञ्चमीं भूमिकामेत्य सुषुप्तपदनामिकाम् । शान्ताशेषविशेषांशस्तिष्ठत्यद्वैतमात्रकः ॥ गलितद्वैतनिर्भासो मुदितोऽतःप्रबोधवान् । सुषुप्तमन एवास्ते पञ्चमीं भूमिकां गतः ॥ अन्तर्मुखतयातिष्ठन्बहिर्वृत्तिपरोऽपि सन् । परिश्रान्ततया नित्यं निद्रालुरिव लक्ष्यते ॥ कुर्वन्नभ्यासमेतस्यां भूमिकायां विवासनः । षष्ठीं तुर्याभिधामन्यां क्रमात्पतति भूमिकाम् ॥ यत्र नासन्नसद्रूपो नाहं नाप्यहंकृतिः । केवलं क्षीणमननमास्तेऽद्वैतेऽतिनिर्भयः ॥ निर्ग्रन्थिः शान्तसन्देहो जीवन्मुक्तो विभावनः । अनिर्वाणोऽपि निर्वाणश्चित्रदीप इव स्थितः ॥ षष्ठ्यां भूमावसौ स्थित्वा सप्तमीं भूमिमाप्नुयात् ॥

भूमिका-त्रितयम् । जाग्रत् । चतुर्थी । स्वप्नः । उच्यते ॥ चित्तम् तु । शरद्-भ्र-अंश-विलयम् । प्रविलीयते । सत्त्व-अवशेषः एव । आस्ते । पञ्चमीम् । भूमिकाम् । गतः ॥ जगत्-विकल्पः । न उदेति । चित्तस्य । अत्र । विलापनात् । पञ्चमीम् । भूमिकाम् । एत्य । सुषुप्त-पद-नामिकाम् । शान्त-अशेष-विशेष-अंशः । तिष्ठति । अद्वैत-मात्रकः ॥ गलित-द्वैत-निर्भासः । मुदितः । अतः-प्रबोधवान् । सुषुप्त-मनः एव । आस्ते । पञ्चमीम् । भूमिकाम् । गतः ॥ अन्तर्मुखतया । तिष्ठन् । बहिः-वृत्ति-परः अपि । सन् । परिश्रान्ततया । नित्यम् । निद्रालुः-इव । लक्ष्यते ॥ कुर्वन् । अभ्यासम् । एतस्याम् । भूमिकायाम् । विवासनः । षष्ठीम् । तुर्य-अभिधाम् । अन्याम् । क्रमात् । पतति । भूमिकाम् ॥ यत्र । न । असत्-न-सत्-रूपः । न । अहम् । न अपि । अहं-कृतिः । केवलम् । क्षीण-मननम् । आस्ते । अद्वैते । अति-निर्भयः ॥ निर्ग्रन्थिः । शान्त-सन्देहः । जीवन्-मुक्तः । विभावनः । अनिर्वाणः अपि । निर्वाणः । चित्र-दीपः इव । स्थितः ॥ षष्ठ्याम् । भूमौ । असौ । स्थित्वा । सप्तमीम् । भूमिम् । आप्नुयात् ॥

bhūmikātritayaṃ jāgrac caturthī svapna ucyate || cittaṃ tu śaradabhrāṃśavilayaṃ pravilīyate | sattvāvaśeṣa evāste pañcamīṃ bhūmikāṃ gataḥ || jagadvikalpo nodeti cittasyātra vilāpanāt | pañcamīṃ bhūmikām etya suṣuptapadanāmikām | śāntāśeṣaviśeṣāṃśas tiṣṭhaty advaitamātrakaḥ || galitadvaैतanirbhāso mudito 'taḥprabodhavān | suṣuptamana evāste pañcamīṃ bhūmikāṃ gataḥ || antarmukhatayātiṣṭhan bahirvṛttiparo 'pi san | pariśrāntatayā nityaṃ nidrāluriva lakṣyate || kurvann abhyāsam etasyāṃ bhūmikāyāṃ vivāsanaḥ | ṣaṣṭhīṃ turyābhidhām anyāṃ kramāt patati bhūmikām || yatra nāsann asadrūpo nāhaṃ nāpy ahaṃkṛtiḥ | kevalaṃ kṣīṇamananam āste 'dvaite 'tinirbhayaḥ || nirgranthiḥ śāntasandeho jīvanmukto vibhāvanaḥ | anirvāṇo 'pi nirvāṇaś citradīpa iva sthitaḥ || ṣaṣṭhyāṃ bhūmāv asau sthitvā saptamīṃ bhūmim āpnuyāt ||

तीन भूमिका ‘जाग्रत्’ आणि चौथी ‘स्वप्न’ म्हणतात. तरी चित्त शरद्-मेघखंड विरघळावेत तसे लय पावते; पाचव्या भूमिकेत गेलेला केवळ सत्त्व-अवशेषात राहतो. येथे चित्त-विलयामुळे जगत्-विकल्प उठत नाही; ‘सुषुप्त-पद’ नावाच्या पाचव्या भूमिकेत येऊन, उरलेले विशेषांश शांत झाल्यावर तो केवळ अद्वैतमात्र राहतो. द्वैताचा भास गळून गेल्याने तो आनंदित व अंतःप्रबुद्ध होतो; पाचव्या भूमिकेत त्याचे मन सुषुप्तीसारखे असते. अंतर्मुख असूनही बाह्यकर्मात रत असला, तरी थकव्यामुळे तो नेहमी झोपाळूसारखा दिसतो. या भूमिकेत अभ्यास करून वासनारहित होत, तो क्रमाने ‘तुर्य’ नावाच्या सहाव्या भूमिकेत प्रवेश करतो. तेथे न असत् न सत्; न ‘मी’ न ‘अहंकार-क्रिया’; फक्त क्षीण मनन उरते—तो अद्वैतात निर्भय स्थित असतो. ग्रंथिरहित, संदेह शांत, जीवन्मुक्त, ध्यानात निर्मळ—बाहेरून अनिर्वाण असूनही आतून निर्वाण, तो चित्रदीपासारखा स्थिर असतो. सहाव्या भूमीत स्थित होऊन तो सातवी भूमिका प्राप्त करतो.

The triad of stages is called ‘waking’; the fourth is called ‘dream’. The mind dissolves like the melting of fragments of autumn-clouds; one who has reached the fifth stage remains with only sattva as residue. The world-construction does not arise because the mind has been dissolved; reaching the fifth stage, named ‘deep sleep’, with all particularized portions pacified, one abides as non-duality alone. With the appearance of duality fallen away, joyful and inwardly awakened, one who has reached the fifth stage remains with a mind (as if) in deep sleep. Remaining inward-turned though engaged outwardly, one appears as if drowsy. Practising in this stage, free of vāsanās, one gradually enters the sixth stage called ‘turya’. There is neither being nor non-being, neither ‘I’ nor ‘I-making’; only attenuated mentation remains—one abides in non-duality, fearless. Knotless, doubt stilled, living-liberated, he stands like a painted lamp; established in the sixth, he attains the seventh.

Suṣupti-analogue absorption, turya, jīvanmukti, vāsanā-kṣayaMahavakya: Non-dual identity taught by mahāvākyas is portrayed as stabilized across states; no direct mahāvākya citation.AtharvaChandas: Mixed/Anuṣṭubh-like śloka (post-Vedic)