Sukta 1.127
स हि शर्धो न मारुतं तुविष्वणिरप्नस्वतीषूर्वरास्विष्टनिरार्तनास्विष्टनिः । आदद्धव्यान्याददिर्यज्ञस्य केतुरर्हणा । अध स्मास्य हर्षतो हृषीवतो विश्वे जुषन्त पन्थां नरः शुभे न पन्थाम् ॥
sá hí śárdho ná mārútam tuví-svaṇír ápnāsvatīṣv urvárāsv iṣṭanír ā́rtanāsv iṣṭaníḥ | ā́dad dhavyā́ny ā́dadír yajñásya ketúr arhā́ṇā | ádha smā́sya hárṣato hṛ́ṣīvato víśve juṣanta pánthāṃ nárāḥ śubhé ná pánthām ||
അവൻ തീർച്ചയായും മരുৎ-ഗണത്തെപ്പോലെ—ഉച്ചത്തിൽ മുഴങ്ങുന്നവൻ; കര്മ്മങ്ങളുടെ ഫലവത്തായ നിലങ്ങളിലവൻ ഇഷ്ടനിഃ (ആഗ്രഹിക്കപ്പെടുന്ന നേതാവ്), ഇടുക്കുകളിലും (സങ്കടങ്ങളിലും) അവൻ ഇഷ്ടനിഃ. അവൻ ഹവ്യങ്ങളെ ഏറ്റെടുക്കുന്നു; അവൻ ഗ്രാഹകൻ—യജ്ഞത്തിന്റെ കേതു (ധ്വജ-ചിഹ്നം), അർഹണാ (വന്ദനീയൻ). പിന്നെ അവൻ ഹർഷത്തോടെ ഉല്ലസിച്ച് ഹൃഷീവാൻ (ഹർഷബലത്തോടെ നിറഞ്ഞവൻ) ആകുമ്പോൾ, എല്ലാ നരന്മാരും ശുഭത്തിനായുള്ള പഥത്തെ—ശുഭ പഥത്തെയേ—ആനന്ദത്തോടെ സ്വീകരിക്കുന്നു.
Curious about the meaning, context, or a word? Ask, and continue the conversation in the Vedapath app.
A free Google sign-in keeps your chat saved across web and the app.
Read Rig Veda in the Vedapath app
Scan the QR code to open this directly in the app, with audio, word-by-word meanings, and more.