ब्राह्मणस्य पूर्वतरा वृत्तिः — The Earlier Ideal Conduct of a Brahmana
River-of-Saṃsāra Metaphor
कि कत्थसे मां कि च त्वं कालेन निरपत्रप: । इन्द्र! हम कैसे हैं
kiṁ katthase māṁ kiṁ ca tvaṁ kālena nirapatrapaḥ | indra! vayaṁ kīdṛśāḥ sma iti tvam eva suṣṭhu jānāsi | vāsava! ahaṁ tvāṁ bhṛśaṁ jānāmi; tathāpi tvaṁ lajjāṁ tilāñjaliṁ dattvā mama purato vṛthā ātmaślāghāṁ kim iti karoṣi | vastutaḥ kāla eva etat sarvaṁ kārayati |
ഭീഷ്മൻ പറഞ്ഞു—എന്റെ മുമ്പിൽ നീ എന്തിന് പൊങ്ങച്ചം പറയുന്നു? കാലത്തിന്റെ നിർബന്ധത്തിൽ ലജ്ജയില്ലാതെ നീ എന്തിന് ഇങ്ങനെ സംസാരിക്കുന്നു? ഹേ ഇന്ദ്രാ, ഞങ്ങൾ എങ്ങനെയുള്ളവർ എന്നു നീ നന്നായി അറിയുന്നു. ഹേ വാസവാ, ഞാനും നിന്നെ പൂർണ്ണമായി അറിയുന്നു; എന്നിട്ടും നീ ലജ്ജ ഉപേക്ഷിച്ച് എന്റെ സന്നിധിയിൽ വ്യർത്ഥമായ ആത്മശ്ലാഘ നടത്തുന്നു. സത്യത്തിൽ ഇതെല്ലാം നടത്തുന്നത് കാലം തന്നെയാണ്.
भीष्म उवाच
Pride and self-glorification are ethically hollow; one should retain modesty and recognize that outcomes are often driven by Kāla (Time/fate), not merely personal prowess.
Bhishma rebukes Indra for boasting. He reminds Indra that both know each other’s true nature and that Indra’s shameless self-praise is pointless, because the larger force of Time is what is bringing events to pass.