Previous Verse
Next Verse

Shloka 14

Adhyaya 17: लिङ्गोद्भव—ब्रह्मविष्ण्वहङ्कार-शमनं, ओंकार-प्रादुर्भावः, मन्त्र-तत्त्वं च

तथाभूतमहं दृष्ट्वा शयानं पङ्कजेक्षणम् मायया मोहितस्तस्य तमवोचममर्षितः

tathābhūtamahaṃ dṛṣṭvā śayānaṃ paṅkajekṣaṇam māyayā mohitastasya tamavocamamarṣitaḥ

ឃើញព្រះអង្គដេកសម្រាកដូច្នោះ—មានភ្នែកដូចផ្កាឈូក—ខ្ញុំត្រូវមាយារបស់ព្រះអង្គបំភាន់; ហើយដោយអត់ធ្មត់មិនបាន ខ្ញុំបាននិយាយទៅកាន់ព្រះអង្គដោយចិត្តខឹងខុស។

तथा-भूतम्in that very condition/just so
तथा-भूतम्:
अहम्I
अहम्:
दृष्ट्वाhaving seen
दृष्ट्वा:
शयानम्lying down/reclining
शयानम्:
पङ्कज-ईक्षणम्the lotus-eyed one
पङ्कज-ईक्षणम्:
माययाby māyā/veiling power
मायया:
मोहितःdeluded, bewildered
मोहितः:
तस्यby him/of him
तस्य:
तम्to him
तम्:
अवोचम्I said/spoke
अवोचम्:
अमर्षितःimpatient, irritated, unable to bear (in vexation)
अमर्षितः:

Brahma (within Suta’s narration to the sages of Naimisharanya)