Previous Verse
Next Verse

Shloka 41

मदनदाहः — पार्वतीतपः, स्वयंवरलीला, देवस्तम्भनं, दिव्यचक्षुर्दानम्

स बुद्ध्वा देवमीशानं शीघ्रम् उत्थाय विस्मितः ववन्दे चरणौ शंभोर् अस्तुवच्च पितामहः

sa buddhvā devamīśānaṃ śīghram utthāya vismitaḥ vavande caraṇau śaṃbhor astuvacca pitāmahaḥ

ពេលបានដឹងថា ព្រះទេវតានោះគឺ ឥសាន (Īśāna) ទ្រង់ក៏លឿនឡើងឈរ ដោយអស្ចារ្យចិត្ត ក្រាបបង្គំជើងព្រះសម្ភូ (Śambhu) ហើយបន្ទាប់មក ពិតាមហៈ (ព្រះព្រហ្មា) បានសរសើរដោយបទស្តូត្រ។

saḥhe
saḥ:
buddhvāhaving understood/realized
buddhvā:
devamthe God, the Divine
devam:
īśānamĪśāna, the Lord (Shiva as Pati)
īśānam:
śīghramquickly
śīghram:
utthāyarising up/standing
utthāya:
vismitaḥamazed, struck with wonder
vismitaḥ:
vavandebowed down, paid homage
vavande:
caraṇau(two) feet
caraṇau:
śaṁbhoḥof Śambhu (Shiva)
śaṁbhoḥ:
astuvatpraised, extolled
astuvat:
caand
ca:
pitāmahaḥPitāmaha—Brahmā, the grandsire
pitāmahaḥ:

Suta Goswami (narrating the episode; internal action by Brahma)