Previous Verse
Next Verse

Shloka 15

नैमिषारण्ये सूतागमनम् — लिङ्गमाहात्म्यभूमिका तथा शब्दब्रह्म-ओङ्कार-लिङ्गतत्त्वम्

भवभक्तो भवांश्चैव वयं वै नारदस्तथा अस्याग्रतो मुनेः पुण्यं पुराणं वक्तुमर्हसि

bhavabhakto bhavāṃścaiva vayaṃ vai nāradastathā asyāgrato muneḥ puṇyaṃ purāṇaṃ vaktumarhasi

អ្នកជាអ្នកភក្តិដល់ ភវៈ (ព្រះសិវៈ) ហើយអ្នកក៏ស្ថិតក្នុងភវភក្តិពិតប្រាកដ; យើងផង—នារទៈ—ក៏ដូចគ្នា។ ដូច្នេះ នៅមុខមុនីនេះ អ្នកគួរប្រាប់បុរាណដ៏បរិសុទ្ធ និងមានបុណ្យ ដែលផ្តោតលើព្រះសិវៈ។

भव-भक्तःdevotee of Bhava (Śiva)
भव-भक्तः:
भवांश्devoted to Bhava / belonging to Bhava
भवांश्:
च एवand indeed
च एव:
वयम्we
वयम्:
वैindeed
वै:
नारदःNārada
नारदः:
तथाlikewise/so
तथा:
अस्य अग्रतःbefore him / in his presence
अस्य अग्रतः:
मुनेःof the sage
मुनेः:
पुण्यम्sacred, merit-giving
पुण्यम्:
पुराणम्Purāṇa (ancient sacred narrative)
पुराणम्:
वक्तुम्to speak/expound
वक्तुम्:
अर्हसिyou are fit/you ought
अर्हसि:

Nārada (as referenced within Sūta’s larger narration)