Previous Verse
Next Verse

Shloka 4

श्वेतमुनिना कालस्य निग्रहः (मृत्युञ्जय-भक्ति-प्रसादः)

नेतुं संचिन्त्य विप्रेन्द्राः सान्निध्यमकरोन्मुनेः श्वेतो ऽपि दृष्ट्वा तं कालं कालप्राप्तो ऽपि शङ्करम्

netuṃ saṃcintya viprendrāḥ sānnidhyamakaronmuneḥ śveto 'pi dṛṣṭvā taṃ kālaṃ kālaprāpto 'pi śaṅkaram

हे विप्रेन्द्रो, उसे ले जाने का विचार करके काल ने मुनि के निकट सान्निध्य किया। और श्वेत ने भी उस काल को देखकर—यद्यपि उसकी घड़ी आ चुकी थी—शंकर में ही चित्त लगाया।

netumto lead/take (him)
netum:
saṃcintyahaving deliberated
saṃcintya:
vipra-indrāḥforemost among the Brahmins/sages
vipra-indrāḥ:
sānnidhyamproximity/close presence
sānnidhyam:
akaronmade/arranged
akaron:
muneḥof the sage
muneḥ:
śvetaḥ apieven Śveta
śvetaḥ api:
dṛṣṭvāhaving seen
dṛṣṭvā:
tamthat
tam:
kālamTime/destiny (Kāla)
kālam:
kāla-prāptaḥ apieven though the destined time had arrived (for him)
kāla-prāptaḥ api:
śaṅkaramŚaṅkara (Śiva)
śaṅkaram:

Suta Goswami (narrating to the sages of Naimiṣāraṇya)