Previous Verse
Next Verse

Skanda Purana — Mahesvara Khanda, Shloka 70

कथ्यतां तात गोत्रं स्वं कुलं चैव विशेषतः । कथयस्व महाभाग इत्याकर्ण्य वचस्तथा । सुमुखेन विमुखः सद्यो ह्यशोच्यः शोच्यतां गतः

kathyatāṃ tāta gotraṃ svaṃ kulaṃ caiva viśeṣataḥ | kathayasva mahābhāga ityākarṇya vacastathā | sumukhena vimukhaḥ sadyo hyaśocyaḥ śocyatāṃ gataḥ

«Cher enfant, dis-nous ton gotra et, plus particulièrement, ta lignée; déclare-le, ô bienheureux.» À ces paroles, celui au beau visage se détourna aussitôt; bien qu’au-delà du chagrin, il devint, à leurs yeux, objet de lamentation.

कथ्यताम्let (it) be told
कथ्यताम्:
Kriyā (Main predicate/क्रिया)
TypeVerb
Rootकथ् (धातु)
Formलोट्-लकार (imperative), प्रथमपुरुष, एकवचन, आत्मनेपद; कर्मणि/भावे—‘let it be told’
तातO dear one / O father
तात:
Sambodhana (Address/सम्बोधन)
TypeNoun
Rootतात (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, सम्बोधन (vocative), एकवचन
गोत्रम्clan, lineage
गोत्रम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootगोत्र (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन
स्वम्your own
स्वम्:
Karma (Object qualifier/कर्म-विशेषण)
TypeAdjective
Rootस्व (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन; विशेषणम् (of गोत्रम्/कुलम्)
कुलम्family
कुलम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootकुल (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन
and
:
Sambandha (Connector/सम्बन्ध)
TypeIndeclinable
Rootच (अव्यय)
Formसमुच्चय-बोधक निपात
एवindeed
एव:
Sambandha (Particle/निपात)
TypeIndeclinable
Rootएव (अव्यय)
Formअवधारणार्थक निपात
विशेषतःespecially, in detail
विशेषतः:
Kriyāviśeṣaṇa (Adverbial/क्रियाविशेषण)
TypeIndeclinable
Rootविशेषतः (अव्यय)
Formप्रकार/रीति-वाचक अव्यय (adverb: ‘in particular’)
कथयस्वtell (you)
कथयस्व:
Kriyā (Main predicate/क्रिया)
TypeVerb
Rootकथ् (धातु)
Formलोट्-लकार (imperative), मध्यमपुरुष, एकवचन, परस्मैपद
महाभागO noble one
महाभाग:
Sambodhana (Address/सम्बोधन)
TypeNoun
Rootमहā + भाग (प्रातिपदिक; समास)
Formपुंलिङ्ग, सम्बोधन (vocative), एकवचन; ‘O fortunate one’
इतिthus
इति:
Sambandha (Quotation/सम्बन्ध)
TypeIndeclinable
Rootइति (अव्यय)
Formउद्धरण-समाप्ति सूचक अव्यय
आकर्ण्यhaving heard
आकर्ण्य:
Kriyāviśeṣaṇa (Adverbial/क्रियाविशेषण)
TypeVerb
Rootआ-कर्ण् (धातु)
Formक्त्वान्त-अव्यय (gerund), ‘having heard’
वचःwords, speech
वचः:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootवचस् (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन
तथाthus
तथा:
Kriyāviśeṣaṇa (Adverbial/क्रियाविशेषण)
TypeIndeclinable
Rootतथा (अव्यय)
Formप्रकारवाचक-अव्यय
सुमुखेनby/through Sumukha (or: by the fair-faced one)
सुमुखेन:
Karaṇa/Hetu (Instrument/Cause/करण)
TypeNoun
Rootसु + मुख (प्रातिपदिक; समास)
Formपुंलिङ्ग, तृतीया-विभक्ति, एकवचन; समासः—सुमुखः (सुन्दरं मुखं यस्य)
विमुखःturned away, averse
विमुखः:
Karta (Subject/कर्ता)
TypeAdjective
Rootविमुख (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, एकवचन; विशेषणम्
सद्यःimmediately
सद्यः:
Kriyāviśeṣaṇa (Adverbial/क्रियाविशेषण)
TypeIndeclinable
Rootसद्यः (अव्यय)
Formकालवाचक-अव्यय (immediately)
हिindeed
हि:
Sambandha (Particle/निपात)
TypeIndeclinable
Rootहि (अव्यय)
Formनिश्चय/कारणार्थक निपात (particle: indeed/for)
अशोच्यःnot to be mourned
अशोच्यः:
Karta (Subject qualifier/कर्ता-विशेषण)
TypeAdjective
Rootअ + शोच्य (प्रातिपदिक; नञ्-समास)
Formपुंलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, एकवचन; नञ्-तत्पुरुष—‘not to be mourned’
शोच्यताम्let (him) be mourned
शोच्यताम्:
Kriyā (Predicate in contrast/क्रिया)
TypeVerb
Rootशुच् (धातु)
Formलोट्-लकार (imperative), प्रथमपुरुष, एकवचन, आत्मनेपद; कर्मणि/भावे—‘let (him) be mourned’
गतःhas become, has gone to
गतः:
Kriyā (Result state/क्रिया)
TypeVerb
Rootगम् (धातु)
Formक्त-प्रत्ययान्त कृदन्त (past participle), पुंलिङ्ग, प्रथमा, एकवचन; ‘has gone/has become’

Sūta (Lomaharṣaṇa) narrating

Tirtha: Kedāra kṣetra (contextual)

Type: kshetra

Listener: Śaunaka and sages (traditional frame)

Scene: Brahmins ask the groom to state his gotra and lineage; the fair-faced one turns away instantly, creating a poignant pause—others perceive him as ‘to be lamented’ though he is beyond sorrow.

FAQs

Worldly identifiers like gotra and kula do not capture the divine; the narrative prepares the reader to see Śiva as beyond social categories.

The Kedāra sacred landscape frames the episode, but the verse itself emphasizes theological dialogue rather than a tīrtha’s merit.

None explicitly; the verse is a conversational inquiry about lineage and identity.