वि॒श्वक॑र्मा त्वा सादयत्व॒न्तरि॑क्षस्य पृ॒ष्ठे ज्योति॑ष्मतीम् । विश्व॑स्मै प्रा॒णाया॑पा॒नाय॑ व्या॒नाय॒ विश्वं॒ ज्योति॑र्यच्छ । वा॒युष्टेऽधि॑पति॒स्तया॑ दे॒वत॑याऽङ्गिर॒स्वद् ध्रु॒वा सी॑द
viśvá-karmā tvā sādayatv antárikṣasya pṛṣṭhé jyótiṣmatīm | víśvasmai prāṇā́yāpānā́ya vyānā́ya víśvaṃ jyótir yaccha | vāyúṣ te ’dhipátis táyā devátayā ’ṅgirasvád dhruvā́ sīda
Que Viśvakarman te fasse asseoir, lumineuse, sur le dos de l’Antarikṣa, l’espace intermédiaire. À tous les êtres—pour le Prāṇa, l’Apāna et le Vyāna—accorde toute la lumière. Vāyu est ton seigneur ; avec cette divinité, à la manière des Aṅgirases, assieds-toi fermement, ô Dhruvā.
वि॒श्वक॑र्मा । त्वा । सादयतु । अ॒न्तरि॑क्षस्य । पृ॒ष्ठे । ज्योति॑ष्मतीम् । विश्व॑स्मै । प्रा॒णाय॑ । अ॒पा॒नाय॑ । व्या॒नाय॑ । विश्व॑म् । ज्योति॑ः । यच्छ । वा॒युः । ते । अ॒धि॑पतिः । तया॑ । दे॒वत॑या । अङ्गिर॒स्वत् । ध्रु॒वा । सी॑द