Sukta 10.163
मेहनाद्वनंकरणाल्लोमभ्यस्ते नखेभ्यः । यक्ष्मं सर्वस्मादात्मनस्तमिदं वि वृहामि ते ॥
मेह॑नाद्वनं॒कर॑णा॒ल्लोम॑भ्यस्ते न॒खेभ्य॑: । यक्ष्मं॒ सर्व॑स्मादा॒त्मन॒स्तमि॒दं वि वृ॑हामि ते ॥
méhanād vanaṃkáraṇāl lómabhyas te nakhébhyaḥ | yakṣmáṃ sárvasmād ātmánas tám idáṃ ví vṛhāmi te ||
De l’organe d’urine, de la puissance génératrice, de tes poils et de tes ongles, j’arrache de toi le Yakṣma, la force qui consume. De tout ton être — celui-là même — je l’extirpe de toi.
मेह॑नात् । व॒न॒म्ऽकर॑णात् । लोम॑ऽभ्यः । ते॒ । न॒खेभ्यः॑ । यक्ष्म॑म् । सर्व॑स्मात् । आ॒त्मनः॑ । तम् । इ॒दम् । वि । वृ॒हा॒मि॒ । ते॒ ॥मेहनात् । वनम्करणात् । लोमभ्यः । ते । नखेभ्यः । यक्ष्मम् । सर्वस्मात् । आत्मनः । तम् । इदम् । वि । वृहामि । ते ॥mehanāt | vanam-karaṇāt | loma-bhyaḥ | te | nakhebhyaḥ | yakṣmam | sarvasmāt | ātmanaḥ | tam | idam | vi | vṛhāmi | te