Sukta 10.16
यं त्वमग्ने समदहस्तमु निर्वापया पुनः । कियाम्ब्वत्र रोहतु पाकदूर्वा व्यल्कशा ॥
यं त्वम॑ग्ने स॒मद॑ह॒स्तमु॒ निर्वा॑पया॒ पुन॑: । कि॒याम्ब्वत्र॑ रोहतु पाकदू॒र्वा व्य॑ल्कशा ॥
yaṃ tvam agne sa॒m-adahaḥ tam oṃ iti niḥ vāpaya punaḥ | kiyāmbu atra rohatu pāka-dūrvā vi-alkaśā ||
Celui que tu as brûlé tout entier, ô Agni, relâche-le de nouveau; qu’il soit déposé à nouveau. Que les eaux ici se lèvent; que croissent les herbes guérissantes, sans flétrir — afin que l’être recouvre sa plénitude après le passage.
यम् । त्वम् । अ॒ग्ने॒ । स॒म्ऽअद॑हः । तम् । ऊँ॒ इति॑ । निः । वा॒प॒य॒ । पुन॒रिति॑ । कि॒याम्बु॑ । अत्र॑ । रो॒ह॒तु॒ । पा॒क॒ऽदू॒र्वा । विऽअ॑ल्कशा ॥यम् । त्वम् । अग्ने । सम्अदहः । तम् । ऊँ इति । निः । वापय । पुनरिति । कियाम्बु । अत्र । रोहतु । पाकदूर्वा । विअल्कशा ॥yam | tvam | agne | sam-adahaḥ | tam | oṃ iti | niḥ | vāpaya | punariti | kiyāmbu | atra | rohatu | pāka-dūrvā | vi-alkaśā