Sukta 10.146
अरण्यान्यरण्यान्यसौ या प्रेव नश्यसि । कथा ग्रामं न पृच्छसि न त्वा भीरिव विन्दती३ँ ॥
अर॑ण्या॒न्यर॑ण्यान्य॒सौ या प्रेव॒ नश्य॑सि । क॒था ग्रामं॒ न पृ॑च्छसि॒ न त्वा॒ भीरि॑व विन्दती३ँ ॥
áraṇyāny áraṇyāny asáu yā́ préva náśyasi | kathā́ grā́maṃ ná pṛcchasi ná tvā bhī́r iva vindatī́ṃś ||
Ô Araṇyānī, ô Araṇyānī, toi là-bas qui disparais comme en te dérobant : comment se fait-il que tu ne demandes pas le village ? Nulle crainte ne te trouve, comme si tu étais hors d’atteinte du tremblement.
अर॑ण्यानि । अर॑ण्यान्यि । अ॒सौ । या । प्रऽइ॑व । नश्य॑सि । क॒था । ग्राम॑म् । न । पृ॒च्छ॒सि॒ । न । त्वा॒ । भीःऽइ॑व । वि॒न्द॒तीँ॒३ँ ॥अरण्यानि । अरण्यान्यि । असौ । या । प्रइव । नश्यसि । कथा । ग्रामम् । न । पृच्छसि । न । त्वा । भीःइव । विन्दतीँ3 ॥araṇyāni | araṇyānyi | asau | yā | pra-iva | naśyasi | kathā | grāmam | na | pṛcchasi | na | tvā | bhīḥ-iva | vindataiṃśn