Sukta 5.41
तुजे नस्तने पर्वताः सन्तु स्वैतवो ये वसवो न वीराः । पनित आप्त्यो यजतः सदा नो वर्धान्नः शंसं नर्यो अभिष्टौ ॥
तु॒जे न॒स्तने॒ पर्व॑ताः सन्तु॒ स्वैत॑वो॒ ये वस॑वो॒ न वी॒राः । प॒नि॒त आ॒प्त्यो य॑ज॒तः सदा॑ नो॒ वर्धा॑न्न॒: शंसं॒ नर्यो॑ अ॒भिष्टौ॑ ॥
tujé nas táne párvatāḥ santu sváitavo yé vásavo ná vīrā́ḥ | panitá āptyó yajatáḥ sádā no várdhān naḥ śáṃsaṃ náryo abhiṣṭáu ||
For our pressing onward, let the Mountains be our firm supports, self-impelled like the Vasus, like heroes. May the adorable Aptya, the awakener of delight, ever increase for us the manly word of affirmation in the moment of our seeking.
तु॒जे । नः॒ । तने॑ । पर्व॑ताः । स॒न्तु॒ । स्वऽए॑तवः । ये । वस॑वः । न । वी॒राः । प॒नि॒तः । आ॒प्त्यः । य॒ज॒तः । सदा॑ । नः॒ । वर्धा॑त् । नः॒ । शंस॑म् । नर्यः॑ । अ॒भिष्टौ॑ ॥तुजे । नः । तने । पर्वताः । सन्तु । स्वएतवः । ये । वसवः । न । वीराः । पनितः । आप्त्यः । यजतः । सदा । नः । वर्धात् । नः । शंसम् । नर्यः । अभिष्टौ ॥tuje | naḥ | tane | parvatāḥ | santu | sva-etavaḥ | ye | vasavaḥ | na | vīrāḥ | panitaḥ | āptyaḥ | yajataḥ | sadā | naḥ | vardhāt | naḥ | śaṃsam | naryaḥ | abhiṣṭau